Nejnapínavější čtyři vteřiny filmu
V zasedačce centrály Pierce & Pierce sedí Patrick Bateman a tři jeho kolegové, čtyři téměř nerozlišitelní burzovní vlci z Wall Street, a jeden po druhém pokládají na stůl svoje osobní vizitky. Nikdo nic neřekne nahlas, ale ve tvářích se odehrává celé drama, závist, úleva, tichá porážka. Samotná scéna trvá zhruba tři minuty, ale kamera té nejslavnější vizitce věnuje pouhé čtyři vteřiny. Přesto se z ní stal jeden z nejcitovanějších okamžiků filmu American Psycho z roku 2000, dávno mimo kontext samotného snímku. Fanoušci grafického designu si ji berou jako doklad toho, jak posvátně dokáže typografie fungovat. Jenže lidé, kteří tisk dělají rukama, se na stejnou scénu dívají úplně jinak.
Dokonalost, nebo jen sebevědomí?
Otázka zní jednoduše: proč by mělo něco, co postavám bere existenciální jistotu, nemít odpovídající řemeslnou úroveň? Diváci scénu čtou jako symbol preciznosti, ale prestiž a preciznost nejsou totéž. Bateman a jeho kolegové jsou přesvědčení, že drží v ruce vrchol vkusu. Co přesně na těch kouscích papíru nesedí, není na první pohled vidět, a právě proto to stálo za to prověřit doopravdy, ne jen okem.
Co ukázal skutečný knihtisk
Prověřila to malá tiskařská dílna Hoban Cards z Chehalis ve Washingtonu, specializovaná na klasický knihtisk, tedy techniku, při které se kovové písmo fyzicky vtiskne do papíru a nechá v něm hmatatelnou stopu. Firma vzala všech pět vizitek, které se ve filmu objevují, čtyři ze slavné scény a jednu navíc odjinud, a přetiskla je stejnou technikou. Knihtisk je citlivý na každou nepřesnost, takže chyby vyplavou na povrch samy. A vyplavaly. Batemanova vizitka není vycentrovaná, text je posunutý doleva a navíc trochu níž, než by měl být. Na všech kartách ze scény chybí mezera za znakem & ve slově Pierce & Pierce a slovo označující akvizice má překlep, chybí v něm jedno písmeno. Vizitka Timothyho Bryce má podle filmového popisu mít reliéfní písmo, ve skutečnosti je plochá a použité písmo připomíná obyčejnou Helvetiku. A vizitka Paula Allena, přestože sází na luxusně strukturovaný papír, není knihtiskem vůbec, jde o běžný plošný tisk bez charakteristického vtisku a dokonce bez vodoznaku.
Písma, která nikdy neexistovala
Vysvětlení, proč se filmaři vůbec dostali do takové šlamastyky, se skrývá už v knižní předloze Breta Eastona Ellise. Autor popisoval vizitky pomocí písem, která reálně neexistují, Batemanovo je prý sázené fiktivním fontem s názvem Silian Rail, který si čtenáři přeslechli na desítky způsobů. Van Pattenova karta zase používá vymyšlený název Romalian, který ve skutečnosti odpovídá jednomu z typů písma Bodoni oblíbeného v módním průmyslu. Filmoví tvůrci tak museli k neexistujícím fontům dohledávat reálné náhrady, které by vypadaly podobně. Objektivně dokonalý design proto nikdy nemohl vzniknout, protože už na papíře v knize šlo o fikci. Mimochodem, i skutečné písmo na Batemanově kartě zůstává sporné, část odborníků ho ztotožňuje s Garamondem, jiní tvrdí, že jde spíš o tučný Sabon.
Sbírka cizích vizitek
Hoban Cards podobným rekonstrukcím fiktivních vizitek věnuje pozornost dlouhodobě a výsledky sdílí na Instagramu. V jejich katalogu se objevily i karty postav ze seriálů a knih, například Dwighta Schrutea, Kim Wexlerové nebo Elizabeth Bennetové. Fungovalo to jako obsah proto, že mezi tím, jak si diváci filmovou rekvizitu idealizují, a jak vypadá po přenesení do skutečného řemesla, zeje propast. Filmoví rekvizitáři totiž řeší především to, jak věc vypadá na kameře, ne jak by obstála v rukou skutečného tiskaře.
Ironie, kterou nikdo neplánoval
Běžný divák čte scénu jako satiru na prázdnotu a soutěživost bohatých mužů, kteří se dokážou pohádat o kus papíru. Kdo rozumí typografii, vidí ještě druhou vrstvu. Symbol jejich domnělé nadřazenosti je řemeslně slabý, takže se navzájem měří něčím, co jejich povrchnost dokazuje ještě přesvědčivěji, než tušili. Jak to shrnula samotná Hoban Cards, vizitky jsou stejně jako jejich majitelé, na první pohled přitažlivé, ale ve skutečnosti nepůvodní a plné chyb. Tahle dvojitá ironie nebyla scénáristicky naplánovaná, ale do filmu sedí možná ještě líp, než kdyby vznikla schválně.
OPRAVY: žádné.