Ovčácký pes Robert Bruce zachránil koně, kterých si hasiči nevšimli

Pes, který si vybral jiné povolání

V roce 1893 opustil James MacMurray místo dozorce nad dobytkem na rozlehlém statku v New Jersey a přihlásil se k newyorskému hasičskému sboru. S sebou si vzal svého věrného společníka, dvouletého kolii jménem Robert Bruce, vycvičeného k pasení ovcí. Pes zvyklý na klid pastvin se najednou ocitl mezi koňmi, hadicemi a hořícími domy velkoměsta. Nikdo v tu chvíli netušil, že se z něj jednou stane víc než jen maskot, který dělá radost hasičům na stanici.

Co dělá ovčácký pes u hasičů?

Psi byli u hasičských sborů koncem devatenáctého století běžnou součástí výbavy. Hlídali techniku, doprovázeli koně, kteří táhli hasicí vozy k požárům, a pomáhali uklidňovat vyděšená zvířata. Robert Bruce se do téhle role musel teprve zaučit, podle dobových záznamů mu chvíli trvalo, než si zvykl na hluk a provoz velkoměsta. Jeho trénink přitom mířil úplně jinam: hlídat stádo ovcí, sledovat, jestli se některý kus neztratil, a reagovat na ohrožení na pastvině. Jak má takový pes poznat, že má zasáhnout ve chvíli, kdy hoří tovární hala a kolem panuje čirý zmatek?

Jak Robert Bruce zachránil koně

V říjnu 1893 vypukl požár v továrně na tapety Nevius & Haviland a rychle se rozšířil na sousední papírnu Williama Campbella. Když k místu dorazily první jednotky, plameny už šlehaly z oken obou budov. Hasič Pete Tinkum toho večera řídil vůz, ale uprostřed zmatku úplně zapomněl na koně přivázané opodál. Robert Bruce měl podle zvyku zůstat u hasicích vozů, zatímco ostatní muži bojovali s ohněm uvnitř budov. Právě z téhle pozorovací pozice si jako první všiml, že jeden z koní u plamenů klesl k zemi, přemožený žárem. Zkoušel na sebe upozornit tak, že skákal na jednoho hasiče po druhém, ale ti měli plné ruce práce s ohněm a nevšímali si ho. Teprve když skočil přímo na Tinkuma, podařilo se mu upoutat jeho pozornost, a ten pak stihl zachránit zbylé koně těsně předtím, než by je potkal stejný osud.

Proč to fungovalo zrovna jemu

Chování, jaké předvedl Robert Bruce, se odborně označuje jako pastevecký instinkt, tedy vrozená potřeba hlídat a chránit svěřenou skupinu, typická pro kolie a příbuzná plemena. Na pastvině to znamená všímat si, když se některé zvíře oddělí od ostatních nebo je v nebezpečí. Dobové prameny naznačují, že se tenhle instinkt u Roberta Bruce přenesl i na koně u hasičské stanice, o které se denně staral při hřebelcování a krmení, takže se pro něj mohli stát jakýmsi novým stádem. Jde spíš o interpretaci než o vědecky ověřenou psychologii zvířat, která ale docela dobře vysvětluje, proč si nebezpečí všiml zrovna pes ve chvíli, kdy ho lidé kolem prostě neměli kapacitu zaregistrovat.

Opakující se hrdinství

Požár u tapetárny Nevius & Haviland nebyl podle dochovaných záznamů jediným zásahem Roberta Bruce. Prameny zmiňují, že pomohl zachránit životy i při dalších příležitostech, a alespoň jednou k tomu opět přispěly právě jeho pastevecké dovednosti, i když konkrétní detaily se nedochovaly. Podobní psi bývali na newyorských hasičských stanicích koncem devatenáctého století běžnou součástí týmu, spávali u nohou svých pánů a při poplachu vybíhali ze dveří dřív než samotní hasiči. Příběh Roberta Bruce ale ukazuje něco navíc: dovednost naučená pro úplně jiný účel dokázala zachránit život přesně tam, kde ji nikdo nečekal.