Maska za necelé dva dolary
Tvář Michaela Myerse z filmu Halloween zná skoro každý, kdo se aspoň jednou podíval na horor. Vznikla ale z masky kapitána Kirka ze seriálu Star Trek, kterou štábní výtvarník Wallace koupil v kostymérním obchodě na Hollywoodském bulváru za 1,98 dolaru, tedy v přepočtu na dnešní hodnotu necelých deset dolarů (9,77 dolaru). Základ masky vznikl z odlitku obličeje herce Williama Shatnera, pořízeného ještě při natáčení jiného filmu. Wallace ho jen natřel namodrale bílou barvou a zvětšil oční otvory. Diváci tak roky sledují tvář Kirka, aniž by to většina z nich vůbec tušila.
Rozpočet menší než celý film
Noc oživlých mrtvol vznikla za 114 až 125 tisíc dolarů a vydělala přes 30 milionů dolarů, tedy víc než 250násobek toho, co stála. Halloween měl rozpočet kolem 300 až 325 tisíc dolarů a v kinech nakonec vydělal 70 milionů dolarů. Oba filmy dnes patří k základním kamenům žánru, přestože jejich výroba stála jen zlomek toho, s čím dnes pracují velké hollywoodské produkce. Jak se z pár tisíc dolarů stane film, který zná i člověk, co horory nesnáší?
Když nouze naučila vymýšlet
Bez peněz na efekty museli tvůrci improvizovat s tím, co měli po ruce. Ve scéně, kdy zombie z Noci oživlých mrtvol hodují na těle z vyhořelého auta, herci ve skutečnosti jedli pečenou šunku politou čokoládovou omáčkou, která v černobílém obraze vypadala jako syrové maso i krev zároveň. U Halloweenu zase většina herců hrála ve vlastním oblečení a šatník Jamie Lee Curtisové pochází z běžného obchodního domu J. C. Penney. Levné náhražky nakonec působily syrověji a přirozeněji než drahé triky, na které nebyly peníze.
Kritici se spletli
Dobová kritika brala nízkorozpočtové horory často s despektem a ani Vymítač ďábla se nevyhnul rozpačitému přijetí části recenzentů. O to zajímavější je, co film dokázal: vydělal přes 441 milionů dolarů, získal deset nominací na Oscara a jako první horor v historii se probojoval mezi kandidáty na nejlepší film. Nakonec si odnesl sošku za nejlepší adaptovaný scénář a nejlepší zvuk a dlouho zůstal nejvýdělečnějším hororem pro dospělé diváky, dokud ho v roce 2017 nepřekonal film To.
Bolest, která nebyla hraná
Podle často opakovaného vyprávění ze zákulisí si Ellen Burstynová při natáčení jedné z násilných scén Vymítače ďábla skutečně poranila páteř, a výkřik, který ve filmu slyšíme, měl být reakcí na opravdovou bolest, ne herecký výkon. Tuhle historku dnes nejde nezávisle ověřit, ale v hollywoodských kruzích se traduje dodnes. A dává smysl, proč ji režisér nechal ve střihu: nic nepůsobí děsivěji než reakce těla, kterou žádný herecký trénink nenapodobí.
Slovo, které ve filmu nezaznělo
Podle podobně tradovaného faktu se slovo zombie v Noci oživlých mrtvol nikdy nevysloví, přestože je dnes film považován za základní kámen celé zombie mytologie. Pomalá chůze, hlad po lidském mase, představa nákazy, která se šíří dál, to všechno divácká fantazie poskládala až zpětně z tohoto a pozdějších filmů. Žánr si svá vlastní pravidla nevytvořil hned na startu, ale postupně, snímek po snímku.
Šejk, co si vymyslel bestseller
Historku hodnou vlastního filmu má i autor knižní předlohy Vymítače ďábla, William Peter Blatty. Traduje se, že rok práce na rukopisu si zaplatil z výhry 10 000 dolarů, kterou získal v televizní soutěži Groucha Marxe poté, co vystupoval pod smyšlenou identitou bohatého šejka. Ať se to stalo přesně takhle nebo je to už jen dobře vypilovaná legenda, k celému příběhu sedí dokonale: nejslavnější hororové klasiky se nezrodily z velkých rozpočtů, ale z lidí, kteří museli vystačit s tím, co zrovna měli po ruce.