„Pilote, vystupte. Já to zvládnu sám.“
2. února 1970 opustil Gary Foust svůj stíhač F-106A Delta Dart přibližně ve výšce čtyř až čtyř a půl kilometru nad Montanou. Katapultoval, padák se otevřel, letoun zmizel z dohledu. Standardní konec mise, která se pokazila.
Jenže letoun nepřestal létat. Přešel do klidného klesání, proplul vzduchem a dosedl na zasněžené pšeničné pole u městečka Big Sandy, na trupu, celý, s motorem stále v chodu. Místní šerif přelezl na křídlo, zatímco turbojet ještě běžel. Motor samovolně zhasl, když došlo palivo, přibližně ve 12:15. Foust to sledoval z padáku.
Vývrtka, ze které se nevracíš
Tři F-106 z Malmstrom Air Force Base nacvičovaly vzdušný boj, když Foust dostal stroj do ploché vývrtky. Ta se od běžné liší tím, že letoun nepadá strmě, ale rotuje téměř vodorovně, křídla nemohou generovat vztlak, řídicí plochy přestávají fungovat. Foust zkusil všechny předepsané postupy. Žádný nezabral. Ve výšce mezi 14 000 a 15 000 stopami přišel čas na záchranné sedadlo.
Bez pilota, bez autopilota, bez záchranného systému
Žádný autopilot nebyl zapnutý, nikdo stroj dálkově neřídil. F-106A Delta Dart byl jednomístný přepadový stíhač navržený výhradně pro zachycení sovětských bombardérů, s pilotním ovládáním jako jedinou možností řízení. Přesto uletěl sám přibližně 80 kilometrů a přistál.
Výbuch, který zachránil letadlo
Klíč leží ve fyzice katapultáže. Raketa vystřelila sedadlo nahoru, příď letounu zareagovala skloněním dolů. Zároveň zmizela hmotnost pilota a sedadla, těžiště se přesunulo dozadu. Kombinace obou efektů změnila úhel obtékání křídel natolik, aby začala znovu generovat vztlak. Rotace se zastavila, letoun přešel do klidného klouzavého letu.
Pomohla i Fousta příprava před katapultáží: přenastavil vyvážení řízení do polohy pro vzlet a snížil tah motoru na minimum. Zda tahle nastavení hrála rozhodující roli, nebo zda stačily samotné fyzikální efekty, prameny neuvádějí jednoznačně. Pravděpodobně se vše sečetlo. Jeden z dalších pilotů, major Lowe, Fousta zachytil na rádiu: „Gary, radši do toho lezni zpátky.“ Foust visel na padáku nad Bear Paw Mountains a záchrana k němu přijela na sněžných skútrech.
Cornfield Bomber: přezdívka, která lže dvakrát
Letoun získal přezdívku Cornfield Bomber. Obě části jsou nepřesné, F-106A byl přepadový stíhač, ne bombardér, a přistál na pšeničném poli, ne kukuřičném. Foust preferoval název Wheatfield Fighter, fakticky přesnější, ale méně chytlavý. Přezdívka Cornfield Bomber figuruje dodnes i v muzejních popisech.
Letoun skončil v muzeu. Mezery v příběhu zůstaly.
F-106A s výrobním číslem 58-0787 byl opraven a vrácen do provozu. Sloužil dalších přibližně 16 let; Foust ho asi devět let po incidentu znovu pilotoval z Tyndall Air Force Base na Floridě. V srpnu 1986 letoun doletěl naposledy do Wright-Patterson Air Force Base v Daytonu, Ohio, kde ho zařadili do sbírek Národního muzea letectva Spojených států.
Některé otázky zůstaly bez odpovědi. Proč letoun namířil právě k Big Sandy, vítr, zbývající nastavení řídicích ploch, nebo prostá aerodynamika, nevíme. Přesná výška katapultáže se v různých zdrojích liší o stovky metrů. Motor se zastavil sám, až mu došlo palivo. Konkrétní, ověřitelné a svým způsobem výstižné zakončení celého příběhu.