Vytáčíme číslo, které nikdo netočí
Napíšeš kamarádovi zprávu: „Zavolej mi, vytoč moje číslo.“ Jenže ciferník s dírkami, do kterých se strkal prst, jsi možná v životě neviděl. Rotační telefonní disk vznikl v roce 1891 a z běžných domácností zmizel v osmdesátých letech dvacátého století, kdy ho nahradila tlačítka. Sloveso „vytočit“ ale v jazyce zůstalo, jako by nikdy neodešlo.
Podobných slov je v běžné mluvě víc, než by člověk čekal. Mluvíme jazykem technologií, které dávno skončily ve sběrném dvoře, aniž si to uvědomujeme.
Co znamená být „na lince“?
Vezmi si další příklad. Řekneš, že jsi „online“, i když žádná fyzická linka nikam nevede a wifi signál je neviditelný. Slovo dává smysl jedině tehdy, když si představíš dobu, kdy „linka“ byla skutečná věc, kterou šlo vzít do ruky. Co to bylo za linku a proč se ten výraz uchytil natolik, že ho používáme i bez kabelu?
Fyzický kabel jménem line
V raných dobách výpočetní techniky se počítače propojovaly skutečným kabelem, který se anglicky označoval jako „line“, tedy linka. Když spolu dva stroje potřebovaly komunikovat, musely být tímto kabelem doslova spojené. Byly „on line“, na lince. Stroj, který pracoval sám bez tohoto spojení, byl „off line“, mimo linku.
Postupně se z technického stavu stala metafora pro cokoliv připojeného k síti. V současnosti komunikuje většina zařízení bezdrátově, přes wifi nebo mobilní data, žádný kabel nikde nevidíme. A přesto dál říkáme, že jsme „na lince“, jako by ten drát pořád vedl přímo k nám.
Nástěnka, která zmizela, ale zůstala
Stejný princip funguje i u výrazu diskusní fórum, doslova nástěnka pro zprávy. Než existoval internet, kdo chtěl něco oznámit, napsal to na papír a připíchl na desku umístěnou na veřejném místě, kde si toho lidé všimli.
Internetová fóra převzala stejnou logiku i stejná slova. Lidé na nich příspěvky stále „vyvěšují“, přestože žádná deska ani papírek nikde neexistují. Je to úplně stejný mechanismus jako u „online“: metafora přežila zánik věci, na které původně stála.
Sbírka jazykových zkamenělin
Takových zkamenělin je v jazyce mnohem víc. Hovor „zavěšujeme“, i když mobil nemá na co věšet sluchátko, telefon kdysi opravdu míval dvě části a sluchátko se po hovoru pokládalo, tedy „věšelo“, na základnu. Okénko v autě „stahujeme“, i když ho ovládá tlačítko a žádná klika se netočí. Myší „klikáme“ tam, kde dávno nic mechanicky necvakne.
Každý z těchto výrazů odkazuje na konkrétní pohyb ruky, který mladší generace nikdy neudělala a možná ani netuší, že kdysi existoval. Jakmile si člověk toho vzorce jednou všimne, začne ho vídat skoro všude kolem sebe.
Kde končí jistota
Přesné datum, kdy někdo poprvé použil „online“ nebo „nástěnku“ v tomto přeneseném významu, se dohledat nedá. Jde o obecně sdílené a jazykově logické vysvětlení původu slov, ne o exaktně doloženou etymologii s konkrétním prvním zdrojem. To ale nic neubírá na hodnotě pozorování, i „pravděpodobný a logický“ příběh slova zůstává zajímavým příběhem.
Až příště řekneš, že „zavěsíš“, budeš vědět, po čem tvůj jazyk vlastně sahá, i když ruka dávno míří jen na tlačítko displeje.
OPRAVY: Sjednoceny anglické rovné uvozovky na české „…“ v celém textu. Ostatní text byl gramaticky a stylisticky v pořádku, ponechán beze změny.