Nejnáročnější štábní kolotoč, jaký americká televize točila
Když se Fox rozhodl natočit první uhlíkově neutrální seriál v historii americké televize, mohl si vybrat klidný studiový pořad s hrstkou herců a jednou kulisou. Místo toho sáhl po 24: seriálu plném explozí, automobilových honů a štábu, který nikdy nestál na místě déle, než musel. Proč by někdo záměrně začínal od nejtěžšího konce?
Co dělá akční seriál tak náročným
Zhruba polovina scén seriálu 24 vznikala mimo studio. Každá změna lokace znamenala kompletní přesun: desítky tun techniky, stovky lidí a k tomu dieselové generátory, protože tam, kde na ulici točíte honičku aut, přípojka prostě není. Pak přišla stavba kulis, osvětlení, natáčení, po něm demolice. A pak celý kolotoč začal znovu jinde.
Emise vznikají za kamerou: nafta v generátorech, benzín v zásobovacích autech, elektřina pro osvětlovací techniku. Pohonné hmoty a elektřina dohromady tvořily přibližně 96 procent celé uhlíkové stopy produkce.
Co přesně 1 684 metrických tun CO₂ znamená
Za rok 2006 produkce 24 vykázala uhlíkovou stopu 1 684 metrických tun CO₂. Číslo samo o sobě toho moc neřekne. Ve srovnání je to přibližně tolik, kolik ročně vyprodukuje 364 osobních automobilů, nebo kolik spotřebuje 89 průměrných domácností za rok.
Tady je ale potřeba říct jednu věc na rovinu: toto číslo pochází přímo od samotné produkce a nebylo tehdy nezávisle ověřeno. Nevíme ani, jestli byl rok 2006 pro seriál typický. Berte ho jako orientační základnu, ne jako přesnou vědeckou hodnotu.
Proč těžší terén přináší přesvědčivější výsledek
Za celou iniciativou stál výkonný producent Howard Gordon a Mike Posey, vedoucí ekologických opatření produkce z Twentieth Century Fox Television. Jejich uvažování se dalo shrnout jednoduše: pokud dokážeme uhlíkovou neutralitu, tedy nulovou výslednou emisi skleníkových plynů, na nejsložitější produkci, kterou studio točí, ostatní si to nemohou odbýt slovy „u nás je to jinak složité.“
To je chytré z hlediska průmyslového tlaku. Dosáhnout stejného výsledku na pořadu, který se celý natáčí v jednom studiu čtyři dny v týdnu, je technicky snadnější. Pro zbytek odvětví ale takový případ průkaznou sílu nemá. Tvrdý případ naopak zavírá únikové dveře pro omluvy. Právě 24 vybral pro tento pilotní projekt šéf Fox Television Dana Walden, a záměr byl od začátku jasný: průmyslový precedent, ne PR cvičení na okraji produkce. Zakázku na měření a ověřování emisí dostala specializovaná firma ClearCarbon Consulting.
Co se nakonec skutečně stalo
Příběh má konkrétní dohru. Sedmá řada seriálu 24 v roce 2009 jako první televizní produkce v historii dosáhla úplné uhlíkové neutrality. Na place se vyměnilo přibližně 200 svítidel za úspornější varianty, generátory přešly na biodieselovou směs, štáb začal využívat hybridní vozy a výbuchy, které šlo vyřešit digitálně, se fyzicky neexplodovaly.
Přesto: odhadovaná emise sedmé řady před jakýmikoli úsporami dosáhla 2 179 metrických tun CO₂. Konkrétními opatřeními se stopu podařilo snížit o 43 procent. Zbývajících 1 239 metrických tun produkce pokryla nákupem uhlíkových kompenzací, tedy kreditů za snižování emisí realizované jinde.
A právě tady je fér přiznat, že slovo „neutralita“ má různé výklady. Skutečná nulová stopa a stopa krytá kompenzacemi nejsou totéž, a část odborné veřejnosti tento přístup považuje za diskutabilní. Výsledek 24 byl průlomový v tom, že vůbec otevřel takovou diskusi v zábavním průmyslu. Výběr nejhlučnějšího seriálu zaručil, že ji nikdo nemohl přeslechnout.