Muzeum, které rozdává ceny za podvod
V německém Solingenu funguje muzeum, jehož smysl na první poslech nedává úplně smysl: sbírá padělky a ty nejlepší z nich veřejně oceňuje. Anticena se jmenuje Plagiarius Award a uděluje ji sdružení Aktion Plagiarius už od roku 1977. Trofejí je černý trpaslík se zlatým nosem, odkaz na německé rčení o snadno vydělaných penězích na úkor někoho jiného. Předávání probíhá na mezinárodní tiskové konferenci na veletrhu spotřebního zboží Ambiente ve Frankfurtu.
Samotné muzeum vzniklo v roce 2007 a dnes v něm visí přes 350 dvojic originálů a jejich padělků, od hraček přes motorky až po příbory a herní konzole. Mezi exponáty je i pár hodinek, které dokázaly zmást skoro každého, kdo se na ně podíval.
Hodinky, které nepoznal ani odborník
Porotu zaujal padělek švýcarských hodinek Fortis, vyrobený v Thajsku. Na první pohled, na druhý i na třetí byl k nerozeznání od originálu: stejný tvar pouzdra, stejná váha v ruce, logo přesně na svém místě. Potíže s ním měli i lidé, kteří se hodinkami živí profesně, a padělek nedokázali odhalit, aniž by ho rozebrali nebo prozkoumali pod lupou. Jak je vůbec možné napodobit výrobek s takovou přesností?
Zrada byla v detailech, které nejde vyfotit
Odpověď se skrývá ve třech drobnostech. Ciferníku chyběla luminiscenční barva, speciální nátěr, který ve tmě světélkuje. Korunky, tedy ovládací knoflíky na boku pouzdra, byly menší a jen vyleštěné, zatímco originál měl povrch broušený, což dává úplně jinou, matnější strukturu. A stupnice pro měření teploty na bezelu, tedy otočném kroužku kolem ciferníku, používala nesprávné značky jednotek. Nic z toho nepoznáte z fotky v inzerátu. Poznáte to až ve chvíli, kdy hodinky vezmete do ruky a začnete je opravdu zkoumat.
Proč se padělatelům vyplatí kopírovat právě tohle
Za tímto rozdílem je jasná ekonomická logika. Padělatel dá peníze tam, kde je vidět okamžitý efekt: do tvaru, barvy, loga, celkového dojmu na první pohled. Šetří naopak na tom, co je nákladné, ale nenápadné, tedy na přesném broušení povrchů, kvalitních svítících pigmentech nebo správně vytištěných technických popiscích. Výsledkem jsou výrobky, které vypadají líp, než ve skutečnosti fungují. Platí to nejen u hodinek, ale u padělků obecně, od kabelek po elektroniku.
Proč muzeum uděluje ceny místo žalob
Ředitelka muzea Christine Lacroix v komentáři k případu vysvětlila, v čem je celý trik: nákladné detaily výrobce vynechá, první dojem přesto zůstane stejný. Právě ten první dojem padělatelé dokonale napodobí, zatímco všechno pod povrchem představuje ušetřené peníze. Muzeum vystavuje i padělky zabavené celníky u značek jako adidas, Louis Vuitton, Coca-Cola nebo Marlboro, a dělá to se dvěma cíli zároveň: spotřebitelům ukázat, jak sofistikované padělky dnes existují, a výrobcům, kde jsou jejich patenty a design nejzranitelnější. Anticena tak funguje jako forma veřejné kontroly nad trhem s padělky.
Co se do vitríny nikdy nedostane
O thajském padělku hodinek Fortis toho ale nevíme zdaleka všechno. Není jasné, kolik kusů vzniklo, kam se prodávaly ani jestli výrobce nesl za svou práci nějaké právní následky. To, co visí ve vitrínách v Solingenu, je totiž jen zlomek toho, co celníci po světě zabaví, a to je pravděpodobně jen zlomek toho, co se skutečně vyrobí. Za jedněmi hodinkami s falešným logem se tak skrývá byznys, který zůstává z velké části neviditelný, dokonce i pro muzeum, které si dalo za úkol ho ukazovat.