Na severu Aljašky vede silnice dlouhá 414 mil, tedy asi 666 kilometrů, po které v průměru projede jen 196 vozidel za den. Řeč je o Dalton Highway, cestě spojující okolí Fairbanksu s odlehlou osadou Deadhorse u břehů Severního ledového oceánu. Pro představu: to je klidně méně aut, než kolik jich za celý den zaparkuje u jednoho menšího supermarketu.
Číslo 196 zní jako popis slepé uličky, kterou nikdo nepotřebuje. Přesto se Dalton Highway musí celoročně udržovat, prohrnovat od sněhu, opravovat štěrkový povrch a uklízet po lidech: úřady z ní ročně odvezou zpátky do Fairbanksu kolem 18 tun odpadků. Proč vůbec investovat péči a peníze do silnice, po které skoro nikdo nejezdí? Odpověď nemá nic společného s omylem úředníků. Skrývá se v tom, jak se vlastně měří důležitost cesty.
Co je AADT a proč to číslo řídí americké silnice
Dopravní inženýři používají zkratku AADT, roční průměrná denní intenzita dopravy. Spočítá se jednoduše: sečtou se všechny průjezdy za rok a vydělí se počtem dní. Vznikne jedno číslo, které úřadům řekne, kolik péče daný úsek potřebuje, a podnikatelům napoví, jestli se u silnice vyplatí otevřít benzinku nebo motel.
Nízké AADT většinou opravdu znamená, že se u silnice nic moc neděje. Dalton Highway ale ukazuje, že to platí jen zčásti. Silnice s AADT 196 může být pro fungování celého regionu naprosto zásadní, jen z jiného důvodu, než kolik lidí po ní denně projede.
Proč po ní jezdí tak málo aut
Mezi odlehlými aljašskými městy je běžné cestovat letadlem, podobně jako se u nás jezdí autobusem. Osobní doprava po silnici je proto minimální a mezi jednotlivými zastávkami se službami, čerpačkou, jídlem, noclehem, může být klidně 240 mil, tedy zhruba 386 kilometrů, prázdné krajiny.
Skutečnou práci na Dalton Highway odvádí kamiony. Silnici postavili v roce 1974 jako zásobovací trasu pro stavbu ropovodu Trans-Alaska Pipeline, který sleduje většinu její délky. Dodnes po ní jezdí paliva, technika a zásoby k ropným polím u Prudhoe Bay, k dolům a k několika málo severním osadám, které nemají jinou pozemní spojnici se světem. V Deadhorse, na samém konci trasy, žije trvale jen kolem 25 lidí, ale v sezóně těžby ropy se počet obyvatel může vyšplhat na tři až pět tisíc. Ti všichni potřebují zásobování a to zajišťuje právě tahle zdánlivě prázdná silnice.
Aljaška je výjimka, ne pravidlo
Mezi nejméně vytíženými silnicemi jednotlivých amerických států najdeme i další podobně tiché trasy, žádná ale nedosahuje aljašských čísel. Severodakotská silnice číslo 24 má AADT 242, montanská silnice číslo 19 kolem 489 a nevadská silnice číslo 360 zhruba 517 vozidel denně. Na západě USA to bývají dlouhé cesty pouští a horami, podobně jako úsek americké silnice číslo 50, který protíná Nevadu po staré stezce Pony Expressu a kde AADT nepřesahuje tisíc vozidel, silnice si dokonce vysloužila přezdívku nejosamělejší silnice Ameriky.
Na východě bývají podobně tiché úseky spíš kratší a blíž civilizaci. Mainská silnice Old Canada Road měří 157 mil, tedy asi 253 kilometrů, a na rozdíl od Dalton Highway podél ní bývají služby nablízku. Hustota osídlení a geografie prostě dělají rozdíl mezi silnicí, která je opuštěná, ale zásobuje odlehlé osady, a silnicí, která je opuštěná, přestože civilizace je hned za rohem.
Než se na podobnou silnici vydáte
Pokud by vás výlet po cestě typu Dalton Highway lákal, plná nádrž je základ, další čerpačka může být stovky kilometrů daleko. K tomu patří zásoba pitné vody a nabitý telefon i powerbanka, protože mobilní signál na velké části trasy chybí. Provoz je sice minimální, právě proto je ale případná pomoc hodně daleko.
Ta zdánlivě zbytečná cesta
Skoro každý americký stát má svou vlastní nejosamělejší silnici, trasu, která na první pohled vypadá jako zbytečná investice, ale ve skutečnosti drží pohromadě něco, co bychom bez ní neměli. Stačí se podívat na mapu vlastního okolí jinýma očima. I kousek od domova může vést cesta, jejíž skutečný smysl není na první pohled vidět.