Rozpočet menší než nový mobil
David a Ian Purchase, bratři z Toronta vystupující pod jménem Purchase Brothers, běžně natáčeli reklamy, mezi klienty měli i Coca-Colu. Právě z těchto komerčních zakázek si vydělávali na vlastní, nezávislé nápady. Jedním z nich se stal film Half-Life: Escape from City 17, dvoudílný fanouškovský snímek odehrávající se v čase zhroucení Citadely, tedy během dění her Half-Life 2 a Half-Life 2: Episode One.
Na první díl, dlouhý necelé čtyři minuty, neměli scénář ani klasický herecký a technický štáb. Celý rozpočet na živé natáčení se vešel do 500 dolarů, přičemž šlo, jak později upřesnil sám David Purchase, o dolary kanadské. Přesto film po zveřejnění na YouTube 12. února 2009 nasbíral do jednoho dne přes 500 tisíc zhlédnutí a do 15. února už překročil milion.
Jak tohle vůbec může fungovat?
Bez peněz na kulisy, bez napsaného příběhu, který by dal ději oporu, a bez zkušených herců by člověk čekal spíš amatérský pokus, co zapadne mezi tisíce podobných videí na internetu. Co tedy drželo celý projekt pohromadě, když chybělo skoro všechno, co si s natáčením filmu obvykle spojujeme? Odpověď nemá nic společného s penězi ani s drahou technikou. Schovává se v úplně jiné branži, ve které oba bratři běžně pracovali.
Řemeslo místo rozpočtu
Dvojice natáčela takzvaně guerillovým stylem, tedy s minimem prostředků, bez povolení a bez scénáře na papíře. Mezi jednotlivými záběry se prý museli schovávat i před bezpečnostními hlídkami, protože natáčeli tam, kde to zrovna šlo. Vybavení a software už vlastnili z předchozích reklamních zakázek, takže se do rozpočtu nepočítaly. Peníze padly hlavně na kostýmy vojáků Combine a na použité airsoftové zbraně, tedy na to, co muselo na první pohled vizuálně sednout.
Chybějící scénář nahradilo rozhodování přímo na place podle toho, co se dalo reálně natočit s tím, co měli zrovna po ruce. Schopnost takhle improvizovat si oba bratři přinesli z reklamní branže, kde se člověk musí rozhodovat rychle, s omezeným rozpočtem a bez prostoru na opravy. Sami přiznali, že jim šlo hlavně o to ukázat vlastní um a vyzkoušet postprodukční postupy, na které si v reklamách nemohli tolik hrát.
Neoficiální, a přesto virální
Snímek Half-Life: Escape from City 17 patří do širšího proudu fanouškovských filmových adaptací videoher, tedy projektů, které vznikají z lásky k danému světu bez čekání na to, až se ho chopí filmové studio. Bratři svůj projekt natočili čistě jako fanoušci, bez licence od vývojářského studia Valve, kterému Half-Life patří.
Studio si projektu přesto všimlo: video zveřejnilo na svém komunitním kanálu Steam News a bratry v roce 2008 pozvalo do svého sídla v Seattlu. Projekt tak zůstal formálně neoficiální, bez licenční smlouvy, ale s tichým uznáním od těch, komu svět Half-Life doopravdy patří.
Co zůstává záhadou
Zdroje neuvádějí, jak přesně probíhalo natáčení krok za krokem, ani jak přesně na film reagovali diváci a kritici nad rámec počtu zhlédnutí. O druhém díle, který vyšel 24. srpna 2011 s rozpočtem 250 dolarů a stopáží přes čtrnáct minut, víme jen tolik. Bratři plánovali i třetí pokračování, to se ale nikdy nedokončilo, a proč tomu tak bylo, se neví.
Úspěch stál na řemeslu, vynalézavosti a ochotě natáčet i s vybavením, které by běžná filmová produkce považovala za nedostatečné. Co by stejní tvůrci dokázali se studiovým rozpočtem, zůstává jen otevřenou otázkou.