Noc, kdy začala hrůza v Austinu
V noci na 30. prosince 1884 našli v texaském Austinu mrtvou domácí služebnou Mollie Smithovou, zabitou ranami sekery. Útok s těžkými zraněními přežil i její přítel. Byla to první ze série vražd, které do 24. prosince 1885 připravily o život osm lidí, sedm žen a jednoho muže, mezi nimi i jedenáctiletou Mary Rameyovou. Vrah útočil v noci, často přímo na lidech, kteří spali na vlastním pozemku, a nikdy nebyl dopaden.
Do slavnějších vražd Jacka Rozparovače v londýnském Whitechapelu scházelo ještě několik let. A přesto o této sérii zločinů dnes skoro nikdo neslyšel, přestože byla stejně brutální a stejně nevyřešená.
Hubitel služebných, který nakonec neznal hranice
První tři oběti byly černošské služebné, a tak spisovatel O. Henry dal případu v polovině roku 1885 přezdívku „Hubitel služebných“ (anglicky Servant Girl Annihilator). Vrahovi se říkalo i „Půlnoční vrah“.
Jenže přezdívka brzy přestala sedět. Mezi dalšími oběťmi byly i bílé ženy, vdané i svobodné, jedenáctiletá dívka i muž. Svědci navíc popisovali pachatele naprosto rozdílně, jednou jako bělocha, jindy jako muže s tmavou pletí. Poslední dvě oběti, Susan Hancocková a Eula Phillipsová, zemřely obě ve stejnou noc 24. prosince 1885. A protože šlo o bílé ženy, teprve tehdy, kvůli rasovým poměrům tehdejšího Austinu, věnovala policie vyšetřování plnou pozornost. Pak vraždy ustaly stejně náhle, jako začaly.
Jediný případ, který skončil u soudu
Z osmi vražd dotáhli vyšetřovatelé k soudu jen jednu, vraždu Euly Phillipsové. Napaden byl i její manžel James Phillips, útok ale přežil. Žalobci nakonec usoudili, že za vraždou stojí právě on, ze žárlivosti kvůli podezření na nevěru, a že využil hrůzy panující ve městě, aby svůj čin zamaskoval jako další útok neznámého vraha. Dnes bychom takovému pachateli řekli napodobitel, tehdy pro to slovo ještě ani neexistovalo.
Phillips dostal sedm let vězení. Do půl roku mu ale odvolací soud rozsudek zrušil, takže nepotrestaný nakonec zůstal i tenhle jediný formálně vyřešený případ z celé série.
Čtyři sta podezřelých a nula odsouzených
Policie během roku 1885 zatkla zhruba čtyři sta mužů. Mezi podezřelými byl Walter Spencer, přítel první oběti Mollie Smithové, kterého soud po dvoudenním líčení zprostil viny. K podezřelým patřili i dva bratři s nevysvětlenými skvrnami od krve na oblečení, aniž by z toho něco vzešlo. Moses Hancock, manžel zavražděné Susan Hancockové, skončil u soudu s porotou, která se na verdiktu nedokázala shodnout.
Za samotné sekerové vraždy nebyl nikdy nikdo odsouzen. Vyšetřování stálo hlavně na svědeckých výpovědích, které si často odporovaly, a to se ukázalo jako slabina, kterou nic nenahradilo.
Stopa, která možná vede do Whitechapelu
Po skončení vražd padlo podezření i na muže, kteří Austin krátce poté opustili. Jedna teorie mluví o malajském kuchaři jménem Maurice, který pracoval v hotelu Pearl House a známým prý říkal, že se chystá odplout lodí do Londýna. Město opustil v lednu 1886, jen pár týdnů po poslední vraždě.
Druhá, výraznější teorie spojuje Austin s Jackem Rozparovačem přes postavu Jamese Maybricka, liverpoolského obchodníka s bavlnou. Podle deníku, jehož pravost je sporná, se Maybrick přiznával k londýnským vraždám, a spisovatelka Shirley Harrisonová tvrdí, že byl i v Austinu v době, kdy tam řádil Hubitel služebných. Spojení obou případů ale vzniklo jako novinářský dohad až v říjnu 1888, krátce po vraždách Elizabeth Strideové a Catherine Eddowesové v Londýně, a žádný skutečný důkaz za ním nestojí. Mluví proti němu navíc jedna věc: v Austinu byla většina obětí černošských žen, v Londýně byly všechny oběti bílé.
Jisté tedy není nic. Právě proto ale zůstává lákavé představit si, že za oběma vlnami hrůzy na opačných stranách Atlantiku mohl stát stejný muž.