Král u táboráku, královna mezi právníky
Rok 1939, zahrada prezidentského sídla v Hyde Parku. Franklin Delano Roosevelt tam hostil britského krále Jiřího VI. a podle široce rozšířené historky mu prý k obědu naservíroval obyčejný hot dog v rohlíku. Dobové záznamy tuhle konkrétní scénu nepotvrzují, takže ji berme spíš jako oblíbenou legendu než doložený fakt, ale v Americe se vypráví dodnes jako důkaz, že i nejformálnější protokol dovede rozbít kus uzeniny v housce.
O desítky let později se prý hot dogy objevily i na stole královny Alžběty II., tentokrát při banketu pro americké právníky. Ani tahle epizoda nemá spolehlivé potvrzení, ale společně obě historky ukazují, jak pevně je párek v rohlíku zapsaný v americké identitě: i jen představa hot dogu vedle koruny zní jako vtip.
Kolik hot dogů se v Americe vlastně sní
Zkuste si představit 20 miliard kousků jídla za jediný rok, tolik hot dogů podle odhadů organizace sledující jejich spotřebu v USA Američané sní. Jiné odhady se pohybují mezi 16 a 24 miliardami, ale i ta nejnižší hranice je číslo, které se těžko představuje. Vychází to na zhruba 70 hot dogů na jednoho obyvatele ročně, tedy jeden kousek zhruba jednou za pět dní.
Nejvytíženější je samozřejmě léto. Jen 4. července, kdy Spojené státy slaví Den nezávislosti, zmizí odhadem 150 milionů hot dogů, nejsilnější jediný den v roce. Celá letní sezóna mezi květnovým a zářijovým svátkem práce pak spolkne kolem 7 miliard kousků.
Rituál, ne svátek
Když si ta čísla srovnáte vedle sebe, vyjde najevo zajímavá věc. Den nezávislosti sice vytáhne ze zásob 150 milionů hot dogů, jenže to je necelá tři procenta z celé letní sezóny. Drtivá většina z těch 7 miliard kousků se sní úplně obyčejně, bez ohňostrojů a slavnostních proslovů.
A pokud na jednoho Američana vychází zhruba 70 hot dogů ročně, znamená to, že si ho dopřává v průměru jednou za necelý týden, klidně na stadionu, u benzinky nebo během polední pauzy. Hot dog je především každodenní rutina, ne svátek. Kdo si všiml, že za nálepkou grilovací sezóny se skrývá celoroční zvyk, všiml si přesně toho, co většina lidí přehlédne.
Hvězdy, které si hot dog nedaly vymluvit
Traduje se, že herec Marlon Brando dokázal u legendárního stánku Pink’s v Los Angeles sníst naráz šest hot dogů, jako by šlo o obyčejnou svačinu mezi natáčením. Podobnou historku si Hollywood vypráví i o Orsonu Wellesovi, kterému se u stejného stánku připisuje rekord osmnácti kousků při jednom posezení. Žádné z těchto čísel nemá dobové potvrzení, ale v populární kultuře kolují dodnes jako důkaz, že slavná jména nejedla o nic civilizovaněji než kdokoli jiný.
Frank Sinatra prý kečup na hot dogu nesnášel tak vehementně, že jednou po asistentovi, který mu ho přesto naservíroval, hodil láhev s kečupem. I tahle historka nemá spolehlivý zdroj, ale vypovídá něco podstatného: i na vrcholu slávy a bohatství zůstával hot dog jídlem, ke kterému si hvězdy budovaly osobní, občas vášnivý vztah.
Hot dog, který letěl do vesmíru
Podle některých pramenů z historie kosmické stravy se hot dog dostal i do jídelníčku amerických astronautů, měl se objevit na palubě misí Apollo, stanice Skylab i raketoplánů. Dehydrovaná nebo vakuově balená verze se snadno skladuje, nezabírá moc místa a posádce v extrémním prostředí dodává aspoň drobný pocit domova.
Tohle konkrétní zařazení se dnes nedá nezávisle dohledat v oficiálních záznamech, ale princip dává smysl. Jídlo z pouličního stánku se tak alespoň v příběhu posunulo až na oběžnou dráhu Země, což je nejdelší cesta, jakou kdy obyčejný párek v rohlíku podnikl.
Hot dog na hřišti
Baseballista Dick Stuart měl podle sportovních historek sedm sezón v řadě nejvíc chyb v celé lize, pověst měl tedy pořádně neslavnou. Jednou si ale vysloužil potlesk ve stoje, a to prý za obratné chycení papírku od hot dogu, který mu vítr hnal přes hřiště. Ani tahle historka nemá doložené potvrzení, ale je přesně ten typ anekdoty, která se drží v paměti déle než skóre zápasu.
Od prezidentské zahrady přes královský banket a hollywoodský stánek až po kosmickou loď se všude objevuje ten samý kousek uzeniny v housce, který si běžně koupíte za pár korun na rohu ulice.