Scéna, kterou zná skoro každý
V roce 1974 přišel do amerických kin film Airport 1975, ve kterém do kokpitu Boeingu 747, přezdívaného jumbo jet, narazí malé letadlo. Náraz zabije prvního důstojníka i palubního inženýra a kapitána oslepí. Na palubě najednou nezbývá nikdo, kdo by uměl letoun řídit, a tak se za kniplem ocitne vedoucí letuška v podání Karen Blackové. Podle instrukcí z věže drží stroj ve vzduchu, dokud k ní na laně nespustí zkušeného pilota, kterého hraje Charlton Heston. Diváky to bavilo natolik, že se film stal sedmým nejvýdělečnějším titulem roku 1974 v USA a Kanadě.
Experti na letecký provoz si později položili otázku, jak by to dopadlo doopravdy. Dale Wright, ředitel bezpečnosti a technologií Národní asociace řídících letového provozu, odhadl, že šance naprostého laika přistát s tryskáčem bez zranění je nižší než jedno procento, a to i s pomocí automatiky. Číslo vychází ze skládání konkrétních kroků, které film divákovi nikdy neukáže.
Co vlastně umí autopilot?
Je lákavé myslet si, že za nás letadla dnes řídí hlavně počítač, takže stačí zmáčknout to pravé tlačítko. Autopilot přece zvládá hodiny letu sám, tak proč by nezvládl i přistání? Odpověď se skrývá v tom, že slovo autopilot ve skutečnosti kryje úplně jinou míru pomoci, než si většina lidí představuje.
Ne každé letadlo umí přistát samo
Klíčová je technologie zvaná auto-land, systém, který dokáže letoun skutečně dovést až na zem i s řízením tahu motorů, aniž by se ho pilot musel dotknout. Jenže takovým systémem nejsou vybavena všechna velká dopravní letadla, a tam, kde ho mají, se podmínky pro jeho použití liší. Pojem autopilot ve filmech tak skrývá mnohem složitější realitu.
I s automatikou čeká člověka spousta práce
Řídící z věže by laikovi musel nejdřív nadiktovat, jak zadat do autopilota správnou výšku, rychlost a směr, podobně jako se kdysi nastavoval videorekordér, jen o dost složitěji. Teprve když je letoun do zhruba šestnácti kilometrů od ranveje, přebírá věž navigaci k přistání. Člověk ale ještě musí sám aktivovat systém auto-land, vysunout klapky a podvozek a průběžně zadávat aktualizovanou rychlost, jak letadlo klesá. A to vše u stroje, který váží zhruba 400 tun, v metrických jednotkách asi 363 tun.
Bez automatiky je to mnohem horší
Pokud letadlo auto-land nemá, musí amatér autopilota vypnout a létat i přistávat čistě manuálně. Chris Dancy, mluvčí Asociace majitelů letadel a pilotů, popisuje nejpravděpodobnější chybu: let příliš nízko nebo příliš pomalu. To vede k pádu do přetažení, takzvanému stallu, kdy proudění vzduchu kolem křídla přestane být dost plynulé na to, aby letadlo udrželo ve vzduchu. Křídlo v tu chvíli přestává fungovat jako křídlo, a přesně tady se filmové klišé střetává s fyzikou.
Dosednutí není konec
Ani bezpečný dotek kol s ranvejí neznamená vyhráno. Pilota čeká zabrzdění stovek tun hmoty a případně i reverzní tah motorů, pokud je dráha krátká. Zvládnout to je náročné i pro zkušeného kapitána, natož pro člověka, který se do kokpitu dostal poprvé v životě a navíc ve stresu. Amatéři už v minulosti dokázali bezpečně přistát s menšími soukromými letadly, když pilot zkolaboval, ale u velkého dopravního letadla se to mimo filmy ze sedmdesátých let nikdy nestalo.
Proč filmové klišé nefunguje
Ve filmu zní instrukce z věže jako pár krátkých vět a za chvíli je vystaráno. Ve skutečnosti jde o desítky přesných kroků, které musí člověk provést správně a ve správném pořadí, navíc pod tlakem, jaký si lze těžko představit. I odhad pod jedno procento je spíš zkušenostní úsudek odborníka než přesně změřená statistika a počítá spíš s příznivými podmínkami, tedy bez špatného počasí nebo technické poruchy navíc. Až příště uvidíte scénu, kde cestující zachrání let jen díky hlasu z věže, budete vědět, kolik kroků scénář elegantně přeskočil.