Pět sušenek, žádná ochutnávka
V prosinci 2019 upekla posádka Mezinárodní vesmírné stanice pět sušenek z těsta, které podle svého hotelového receptu dodala firma DoubleTree by Hilton. Pekly se v prototypu trouby Zero G Oven, kterou postavila firma Nanoracks ve spolupráci se Zero G Kitchen. Celá akce měla jediný cíl: ověřit, jestli se ve vesmíru dá vůbec upéct něco z čerstvého těsta. Astronauti si proto žádnou sušenku nenechali. Tři hotové kousky putovaly zpátky na Zemi k podrobné analýze, zbylé dva zůstaly na stanici. Hned se nabízí otázka: proč tolik opatrnosti kolem věci, kterou doma trouba upeče za 16 až 18 minut?
Dvě hodiny u trouby bez jistoty
Italský astronaut Luca Parmitano pekl sušenky jednu po druhé a průběh hlásil po rádiu. Jedna z nich strávila v troubě celé dvě hodiny, než se na povrchu objevilo první zhnědnutí. Parmitano tehdy řekl, že těsto už nevypadá syrově, ale jestli je upečené úplně, si jistý nebyl. Kolegyně Christina Koch mezitím hlídala, jak se sušenka v troubě mění. Na Zemi by podobný čas stačil na upečení několika plechů najednou, tady šlo pořád jen o jediný kousek.
Když teplo nemá kam stoupat
Běžné pečení na Zemi funguje díky proudění vzduchu, kterému se říká konvekce. Ohřátý vzduch stoupá nahoru, studenější klesá dolů a trouba si tím teplo kolem jídla sama promíchá. V mikrogravitaci ale neexistuje nahoře ani dole, takže tohle proudění prostě nevznikne. Chybí také síla, která by na Zemi držela suroviny pohromadě. Teplo se tak musí šířit hlavně vedením, tedy přímým kontaktem mezi částicemi, a to je mnohem pomalejší cesta než konvekce. Gravitace je při běžném pečení neviditelný pomocník, kterého si nikdo nevšimne, dokud nezmizí.
Slabší trouba a sušenka v pouzdře
Trouba na ISS má tvar válce se silikonovým rámem, který drží těsto na místě, a topné spirály zahřívají jídlo uprostřed pomaleji, než bývá u klasických trub zvykem, kvůli omezenému příkonu na palubě. Maximální teplota trouby je 163 stupňů Celsia, což je podle konstruktérů na pečení sušenek poměrně nízká hodnota, srovnatelná s 149 stupni, při kterých se stejný recept normálně peče na Zemi za 16 až 18 minut. Každá upečená sušenka navíc musela být zapečetěná ve vlastním silikonovém sáčku, aby se uvolněné drobky nerozlétly po kabině a nezanesly filtry nebo přístroje. I takový banální úkol jako upéct sušenku tak na stanici znamenal řešit technické starosti, na které doma nikdo nemyslí.
Pět pokusů, jedna povedená sušenka
První sušenka strávila v troubě 25 minut při 149 stupních a vyšla zjevně nedopečená. Druhá a třetí dostaly víc než dvojnásobek času, 75 a 120 minut, ale výsledek byl pořád jen tak nějaký. Čtvrtá sušenka, pečená celé dvě hodiny, ukázala první zhnědnutí. Nejlépe nakonec dopadla pátá: Parmitano zvýšil teplotu na maximum, tedy na 163 stupňů, nechal ji péct 130 minut a pak deset minut chladnout mimo troubu. Právě tahle sušenka posloužila jako důkaz, že recept ve vesmíru může fungovat, jen v úplně jiném časovém měřítku než na Zemi. Manažerka firmy Nanoracks k tomu dodala, že zbývá hodně zjistit, co přesně za tím rozdílem stojí, ale že jde o moc povedený první pokus.
Vůně domova a otázka, co dál
Když Parmitano otevřel dvířka trouby, stanice se na chvíli provoněla čerstvě upečenými sušenkami s kousky čokolády, podle hlášení úplně jako doma. Christina Koch si tehdy na sociální síti napsala, že posádka upekla vesmírné sušenky a mléko pro Santu. Tři sušenky, které se vrátily na Zemi, ale ještě čekaly na laboratorní ověření, jestli jsou vůbec bezpečné k jídlu, takže je zatím nikdo neochutnal. Jedna z nich navíc poputuje do Smithsonova Národního leteckého a kosmického muzea, kde ji vystaví. Obyčejná sušenka tak nakonec ukázala, kolik práce za každým pečením na Zemi odvádí gravitace, aniž si to kdokoliv všimne.