Pivo v těstíčku? To zní jako recept na katastrofu
Na texaské státní výstavě se v roce 2010 objevila pochoutka, která by klidně mohla být vtipem z hospody. Šlo o samotné pivo zapečené do taštičky podobné raviolům a hozené do vroucího oleje.
Zní to jako recept na katastrofu, a upřímně, dlouho jím i bylo. Tekutina, navíc perlivá, a rozpálený olej na 190 stupních Celsia, tedy téměř dvakrát žhavější než vroucí voda, nejsou kamarádi. Jak se tohle vůbec dá udělat, aniž se to celé rozpadne nebo rovnou vybuchne?
Vynálezce, co se roky doslova spaloval pro nápad
Za nápadem stál Mark Zable, Texasan, který přes den pracoval jako personalista a ve volném čase amatérsky vařil. S jarmarečním jídlem měl ale zkušenost z rodiny: otec mu v šedesátých letech na téže výstavě otevřel stánek s belgickými vaflemi a Zable po něm stánek po letech převzal.
Myšlenka usmažit pivo ho ale dostala do úplně jiné ligy problémů. Jakmile se směs piva a těsta dostala do fritézy, olej začal stříkat a prskat, jako by do něj hodil vodu. Sám později přiznal, že dát tekutinu do rozpáleného oleje je vyloženě špatný nápad, protože v okamžiku kontaktu olej vybuchne do všech stran. A přesně to se mu dělo pořád dokola, včetně vlastních popálenin.
Šlo o problém, který se vracel znovu a znovu, ať zkoušel cokoliv, ne o jediný neúspěšný pokus. Podle dostupných informací trvalo vyladění receptu zhruba dva až tři roky.
Recept, který zůstal tajemstvím
Zable si nakonec přizval na pomoc potravinářského vědce. Ani to ale nebyla rychlá výhra, konzultace mu přímou odpověď nepřinesla. Řešení nakonec přišlo až po letech zkoušení, kdy mu podle jeho slov pomohl nápad inspirovaný vlastním čtyřletým synem. Teprve to ho nasměrovalo ke konstrukci, která fungovala.
Co přesně se tehdy změnilo, se ale ven nedostalo. Zable postup dodnes drží v tajnosti, takže přesný návod nikde nenajdete, jen fakt, že funguje a dá se zopakovat. Víme, že finální verze je taštička z těsta podobného preclíku, vyválená a tvarovaná zhruba jako ravioli, naplněná pivem, v prvním roce konkrétně Guinnessem, a smažená patnáct až dvacet sekund při teplotě okolo 190 stupňů Celsia. To je skoro celý technický popis, který máme, samotný klíč k tomu, proč to nevybuchuje, zůstal jeho tajemstvím.
Proč pivo v těstíčku vlastně bouchá
Zdroj nepopisuje přesnou fyziku za výbuchy do detailu, ale logika za tím je docela představitelná. Pivo je tekutina s rozpuštěným plynem, oxidem uhličitým, a jakmile se prudce zahřeje, plyn se snaží uniknout a objem kapaliny se zvětšuje. Něco podobného zažije každý, kdo nechal zahřátou nebo protřepanou plechovku nápoje a pak ji otevřel, obsah se snaží ven najednou.
Křehký obal z těsta najednou musí zvládnout dvě věci současně, prudké horko zvenčí a rostoucí tlak zevnitř. Pokud obal nevydrží ve správný okamžik, následek je přesně to stříkání horkého oleje, které Zable popisoval. Tohle je ale rozumná dedukce, ne ověřený technický popis, protože co přesně v receptu zařídilo, že taštička tlak ustojí, zůstává jeho tajemstvím.
Patent ano, jistota ne
Na texaské výstavě v roce 2010 smažené pivo nakonec zabodovalo, v soutěži o nejkreativnější smažený pokrm porazilo konkurenty jako smažený klubový salát, smaženou zmrzlou margaritu nebo smaženou limonádu, a cenu za nejkreativnější jídlo si odneslo. Zable tehdy prodával porci pěti kousků za pět dolarů a kvůli obsahu alkoholu, který se smažením vůbec nesnižuje, museli ochutnat jen lidé od jednadvaceti let výš.
Na recept si nechal podat patent a přihlásil ochrannou známku na název Fried Beer. Jestli byly nakonec oba úředně schváleny, není jisté, podle dostupných informací přihláška patentu zůstala dlouho bez rozhodnutí. Stejně tak chybí přesné datum a okolnosti úplně prvního veřejného podání pokrmu mimo samotnou soutěž. Co ale jisté je: taštička s pivem uvnitř, která nevybuchne, je výsledek let pokusů, popálenin a jednoho tajemství, které se Zable rozhodl nikomu neprozradit.