Vezete plotové latě, dlouhé prkno na terasu nebo obyčejnou desku překližky, a najednou zjišťujete, že korba pickupu, která se zdála prostorná, na to nestačí. Náklad přečnívá přes zadní klapku, na konec se musí přivázat červený hadr nebo praporek, aby to viděli řidiči za vámi, a jede se pomalu s pocitem, že to každou chvíli sklouzne na silnici. Kdo pickup používá k práci, ne jen na výlety k vodě, tenhle scénář zná až moc dobře.
Proč se pořád jen natahuje korba?
Automobilky na to léta jdou stejnou cestou: prodlouží korbu vzadu. Jenže to zvětší celý vůz, hůř se s ním parkuje a manipuluje v úzkých uličkách nebo na stavbě. Americký automobilový novinář a designér Jason Torchinsky se na problém podíval jinak. Místo aby řešil, co přidat vzadu, zeptal se, co zabírá zbytečně moc místa vepředu, totiž kabina a motor.
Kabina na polovinu, korba skoro na celou délku
Jádro návrhu je jednoduché na papíře a radikální v praxi: kabina se zúží zhruba na polovinu obvyklé šířky. Řidič by seděl vepředu, spolujezdec (případně dva, pokud si nevadí sedět blízko sebe) vzadu za ním, tandemově jako v malém sportovním letadle. Obě dveře by byly na jedné straně vozu. Na té druhé, kde by jinak byla druhá polovina kabiny, by naopak vedla korba, a to prakticky po celé délce auta.
Aby to nebyl jen úzký pruh za sedačkami, počítá návrh i s variantou korby ve tvaru písmene L: hlavní ložná plocha běží podél zúžené kabiny a za ní se ještě rozšíří do plné šířky vozu. Výsledkem je mnohem delší využitelná plocha, aniž by se vůz jako celek prodloužil.
Zúžení kabiny má ale logický důsledek vepředu. Pokud je kabina užší, musí se zúžit i motorový prostor, a širší motory do V by se tam prostě nevešly. Torchinsky proto počítá s tím, že by bylo potřeba sáhnout po úzkém řadovém čtyřválci nebo šestiválci, tedy motorech, které dobře znáte z menších aut nebo dodávek.
Kam s nářadím, když kabina zhubla
Užší kabina logicky znamená míň místa uvnitř na krámy, které si řidiči pickupů obvykle nechávají za sedačkou nebo v přihrádkách u dveří. Návrh to řeší uzamykatelným boxem po straně kabiny, kam by šlo schovat nářadí nebo cennosti pod zámek. Uzamykatelný box je drobný detail, který ukazuje, že autor myslel i na to, co by koncept lidem vzal, a hned to zkusil nahradit.
Pro koho by to dávalo smysl
Podle Torchinského by po podobném autě nejvíc sáhli instalatéři, svářeči, tesaři nebo zahradníci, tedy lidé, kteří denně vozí dlouhý materiál a mají plné zuby uvazování červeného hadru na konec trámu. Pro ně by delší ložná plocha bez zvětšení celého vozu mohla znamenat reálnou úsporu času i starostí při parkování na stavbě. Kdo si všimne, že klíč k delší korbě může ležet v šířce kabiny, a ne v celkové délce auta, vidí ten stejný pickup u sousedů jinak než většina kolemjdoucích.
Co koncept neřeší
Poctivě je potřeba dodat, že jde stále jen o myšlenkový návrh z blogového článku, ne o inženýrský prototyp. Neexistují technické výkresy, testy nárazů ani konkrétní čísla o rozměrech či hmotnosti vozu. Čtenáři v diskusi pod původním textem měli smíšené reakce: někteří v tom viděli šikovné řešení pro přepravu dlouhých desek a latí, jiní upozorňovali na možné potíže s nesouměrným rozložením hmotnosti a s výhledem, pokud by po straně kabiny ležel plný náklad plechů nebo desek. Jak by zúžená kabina obstála při bočním nárazu nebo jak pohodlně by se v ní sedělo, návrh vůbec neřeší. I tak je to pěkná ukázka toho, že stačí přehodit otázku, kde je vpředu a kde vzadu, a starý problém najednou vypadá úplně jinak.