Plast, který nesete v žilách
Italští kardiologové sledovali 304 pacientů, kterým při operaci odebrali plak z krkavice, tedy tukový a vápenatý povlak, který ucpává tepnu. U 150 z nich, tedy u zhruba 58 procent, laboratoř ve vzorku našla mikroskopické úlomky plastu, hlavně polyetylenu z běžných sáčků a lahví. Během následujících asi 34 měsíců dostalo infarkt, mozkovou mrtvici nebo zemřelo 30 z těchto 150 lidí. Ze 107 pacientů bez detekovaného plastu potkal stejný osud jen osm z nich, což znamená zhruba čtyřapůlnásobně, tedy o 450 procent, vyšší riziko. Plast pocházel přímo z vlastní tepny pacientů, ne z oceánu.
Jak se tam ten plast vlastně dostal?
Plast lžící nikdo nejí, přesto se do těla dostává. Mikroskopické částice se odlupují z obalů, syntetického oblečení, pneumatik i kosmetiky, poletují ve vzduchu, plavou ve vodě a usazují se v jídle, takže je vdechujeme i jíme, aniž bychom to tušili. Přesná cesta z trávicího traktu do stěny tepny zatím není úplně zmapovaná, jak přiznávají i sami vědci. K tomu se přidává další neznámá: podle Philipa Landrigana z Boston College, který vede nový výzkumný projekt, nebylo asi 75 procent chemikálií používaných v plastech nikdy pořádně testováno na toxicitu.
Proč je ho všude tolik
Za 72 let, mezi rokem 1950 a rokem 2022, vzrostla světová produkce plastu z 2 na 475 megatun, tedy zhruba 237krát, a bez zásahu má do roku 2060 dosáhnout 1200 megatun. Recykluje se přitom míň než 10 procent vyrobeného plastu. Zbytek končí na skládce, ve spalovně, nebo zůstává v přírodě, kde už podle odhadů koluje 8000 megatun plastového odpadu, tedy 8 miliard tun. Při takovém množství je jen otázkou času, kdy se dostane i do jídla a do těla.
Co nás to stojí
Zdravotní dopady znečištění plastem odhadují autoři nové iniciativy na 1,5 bilionu dolarů ročně po celém světě. Jen z jemných částic uvolněných při samotné výrobě plastu zemřelo v roce 2015 podle odhadu předčasně 158 tisíc lidí, přes tři čtvrtiny z nich v Číně. Plast tak zatěžuje i zdravotní rozpočty států.
Nový klimatický model, tentokrát pro plast
V srpnu 2025 proto tým vedený Philipem Landriganem z Boston College spustil v časopise The Lancet projekt Lancet Countdown on health and plastics, který si bere za vzor svého klimatického sourozence: ten už léta pravidelně měří, jak oteplování planety škodí lidskému zdraví. Nový projekt má stejně systematicky sledovat produkci plastu, jeho únik do prostředí i nemoci, které s ním souvisejí, a vyšel schválně v době, kdy ve švýcarské Ženevě do 14. srpna 2025 jednalo 175 zemí o první celosvětové smlouvě o plastech. Cílem je dát politikům tvrdá čísla místo dojmů.
Jedna studie, silné varování
Spojení mikroplastů s infarkty a mrtvicemi zatím stojí na jediné studii z Neapole, zveřejněné v březnu 2024. V odborné diskusi zazněla i kritika, že vzorky mohly být kontaminované přímo při operaci, protože chirurgické prostředí samo obsahuje množství mikroplastů. Výsledek proto čeká na potvrzení dalším výzkumem. Odborníkům to ale stačí, aby žádali přísnější testování chemikálií v plastech a omezení jejich výroby už teď, protože „nevíme jistě“ a „neděláme nic“ jsou dvě různé věci.
Kdo tlačí opačným směrem
Zatímco věda a část politiků chce výrobu omezit, petrochemický průmysl jede opačným směrem. Firma Shell dokončila v americkém Beaver County v Pensylvánii závod za zhruba 6 miliard dolarů, který mění vytěžený zemní plyn na drobné plastové pelety, tedy surovinu pro další výrobu. Plast se tak stává náhradním byznysem ve chvíli, kdy klesá poptávka po pohonných hmotách. Na jednáních o celosvětové smlouvě navíc proti přísnějším limitům lobbovaly i státy jako Čína, Rusko, Írán nebo Saúdská Arábie, které místo omezení produkce prosazují hlavně recyklaci.