Vejce z kartonu
Sáhnete v supermarketu po kartonu vajec. Prohlédnete skořápky, zdánlivě v pořádku. Jedno vejce odložíte doma na linku. Uvnitř je ale miniaturní výbušné zařízení, vložené do skořápky, která byla předtím opatrně rozlomena, uvnitř upravena a znovu slepena. Žádný otisk, žádné varování. Vejce vypadá jako vejce.
Přesně takto fungoval pachatel, který v severovýchodní Itálii nastražoval pasti v předmětech, jež nikdo nepodezírá, a nikdy nebyl dopaden.
Třináct let, severní Itálie, žádné jméno
Od roku 1994 do roku 2007 spáchal neztotožněný pachatel v italských regionech Veneto a Friuli-Venezia Giulia přes třicet útoků improvizovanými výbušnými zařízeními. Nikdo nezahynul, nejméně sedmnáct lidí se ale zranilo, někteří vážně. Pachatel nebyl nikdy dopaden.
Italská média případ pojmenovala po americkém teroristovi Theodoru Kaczynském, jehož přezdívka „Unabomber“ vznikla zkrácením anglického označení pro pachatele útoků na university a letecké společnosti. Paralela ale platí jen povrchně. Kaczynski vedl bombovou kampaň sedmnáct let, zabil tři lidi, zranil třiadvacet a v roce 1998 byl odsouzen na doživotí, přičemž celou dobu vydával politické manifesty a psal dopisy novinám. Italský pachatel mlčel. Žádné prohlášení, žádný požadavek, žádné vysvětlení. Zbyly jen útoky a přezdívka z druhé ruky. Někteří benátští novináři mu říkali pohrdavě „Monabomber“, od místního slangového výrazu pro hlupáka.
Proč zrovna Nutella a bublifuk
Počet útoků vyšetřovatele znepokojoval. Výběr předmětů je znepokojoval víc.
Pachatel svá zařízení ukrýval do věcí, které přirozeně přitahují děti: do sklenic čokoládové pomazánky, lahviček s bublifukem, bonbonů, fix, tub s rajčatovým protlakem nebo majonézou, svíček. Zvýrazňovač nastražený u říčního břehu explodoval, když ho zvedlo dítě. Dívka málem přišla o ruku a zrak.
Vzorec byl příliš konzistentní na náhodu. Přesto vyšetřovatelé ani novináři nenašli pro tuto preferenci žádné ideologické, osobní ani ekonomické vysvětlení. Motiv pachatele zůstal, a stále zůstává, čistě spekulativní.
Konstruováno na míru jednomu člověku
Pachatel konstruoval zařízení tak, aby na malé ploše způsobila co nejtěžší zranění jednomu člověku v těsné blízkosti. Ke šrapnelům, hřebíkům nebo skleněným kuličkám, se uchyloval právě proto, aby výbuch zasáhl co největší plochu těla.
Psychologická účinnost metody spočívala jinde: čím menší a obvyklejší předmět, tím méně ho člověk instinktivně kontroluje. Láhev vypadající jako zpráva v láhvi, nalezená na pláži, připravila kolemjdoucího, osmadvacetiletého zdravotníka Massimiliana Bozza, o palec a těžce poškodila ostatní prsty. Jeho přítelkyni poranily střepy.
Po letech pátrání sestavili vyšetřovatelé profil: pachatel měl mít v době útočení mezi 35 a 50 lety, dobře znal západ Friuli, disponoval mimořádnou jemnou motorikou a znalostmi chemie a techniky. V roce 2004 se pozornost soustředila na aeronautického inženýra Elva Zornitty z Azzana Decimy. V srpnu 2006 prohledala jeho dům italská policie za asistence amerického FBI. Klíčový důkaz, nůžky, jež měly odpovídat stopám na plechovém výstřižku z bomby, byl ovšem, jak se ukázalo, zmanipulován balistickým technikem Eziem Zernarem. Ten byl za manipulaci s důkazy v roce 2014 odsouzen. Případ proti Zornittovi byl 2. března 2009 odložen pro nedostatek důkazů.
Výbuchy ustaly. Tečka.
Po roce 2007 útoky přestaly. Bez vysvětlení, bez zatčení, bez jakékoli zprávy.
V říjnu 2022 byl případ znovu otevřen: na žádost novináře a dvou poškozených obětí začali vyšetřovatelé znovu analyzovat DNA a krevní stopy, které dříve nebylo možné zpracovat dostupnými technikami.
Jsou případy, které se uzavřít nenechají, ne proto, že by vyšetřování selhalo v logice, ale proto, že pachatel prostě neudělal jedinou prokazatelnou chybu. Spis zůstává otevřený.