Zemřel tiše, na palubě lodi, kterou nikdo nehledal
Ernest Shackleton je synonymem pro přežití v podmínkách, které by zlomily každého. Přesto jeho vlastní smrt nepřipomínala nic dramatického. 5. ledna 1922 ho zachvátil infarkt přímo na palubě lodi Quest, zakotvené u ostrova Jižní Georgie v jižním Atlantiku. Bylo mu 47 let. Čtvrtá cesta do Antarktidy, jeho třetí jako velitel výpravy, prakticky ještě ani nezačala.
Loď pak sloužila dalším výpravám, prošla druhou světovou válkou a 5. května 1962 se potopila u pobřeží Newfoundlandu a Labradoru. Pak ji 62 let nikdo systematicky nehledal.
Čtyři cesty, jedna legenda
Shackleton dokázal dostat 28 lidí živých z jednoho z nejnehostinnějších míst na Zemi. Jeho loď Endurance uvízla v ledu, deset měsíců driftovala a nakonec ji led rozdrtil. Přesto všichni přežili dvouletou odyseu bez pevné základny. Historici polárního výzkumu to dodnes považují za jeden z nejvýraznějších záchranářských výkonů vůbec. Quest byla jeho třetí vedená výprava, a poslední. Celkově to bylo čtvrté Shackletonovo tažení na jih, protože jako mladý důstojník doprovázel Roberta Falcona Scotta už na přelomu století.
Loď měla průkaz totožnosti. Přesto ji nikdo nehledal
Quest nebyla anonymní vrak bez dokladů. Po Shackletonově smrti ji koupila norská rodina Schjelderupů, loď se zúčastnila britské arktické letecké průzkumné výpravy v letech 1930–31, za druhé světové války ji provozovalo Kanadské královské námořnictvo a pak se vrátila k loveckým výpravám na tuleně. Pátrání brzdila odlehlost lokality, finanční náročnost hloubkového průzkumu v chladných vodách a roztříštěné archivní záznamy o místě potopení.
Nejdřív archiv, pak sonar
Tým Kanadské královské zeměpisné společnosti nejprve pracoval s lodními deníky, dobovými hlášeními a záznamy o počasí a oceánských proudech. Z těchto dat zúžil pravděpodobný prostor, teprve pak nasadil sonarové vybavení. 9. června 2024 Quest našli. Leží v Hawke Channel na hloubce 390 metrů, stojí na kýlu a vedle ní spočívá zlomený stěžeň. Pro srovnání: vrak Endurance odpočívá přibližně 3 000 metrů pod hladinou v antarktickém Weddellově moři, podmínky k dokumentaci Questu jsou tedy podstatně příznivější.
Tým vedl John Geiger, ředitel Kanadské královské zeměpisné společnosti. Součástí byl také Jan Chojecki, vnuk Johna Quillera Rowetta, který Shackletonovu poslední výpravu financoval.
Kruh se uzavřel přes tři generace
Alexandra Shackleton, Ernestova vnučka, se stala spolupodpořovatelkou expedice. Na loď se vydat nemohla, zdravotní stav jí cestu znemožnil, přesto její záštita dala pátrání rozměr přesahující archivní hodnotu vraku.
Nalezení je začátek, ne tečka
Vrak je v horším stavu, než naznačovaly původní sonary, rybářské sítě zakrývají velkou část pravého boku. Následná výprava pořídila detailní záběry pomocí dálkově řízeného vozidla Falcon a obytné ponorky Alvin. Na troskách žijí sasanky, mořské hvězdice, houby a vzácný hlubokomořský langustýnek. Expedice si klade za cíl vytvořit podrobný digitální trojrozměrný model lodi a zanechat vrak na dně nedotčený, historický záznam pro dobu, až se jeho stav dál zhorší. Quest strávila na dně jako neznámá přes šest desetiletí. Zdá se, že její vlastní příběh se teprve začíná vyprávět celý.