Salonní hra z roku 1865, která náhodou popsala vědce
Na jaře 1865 vyplnil Karl Marx dotazník, populární viktoriánské krácení dlouhé chvíle zvané „Confessions“, sérii osobních otázek, ke které ho přemlouvaly dcery Laura a Jenny. Marx tehdy pobýval u strýce Liona Philipse v nizozemském Zalt Bommelu.
Výsledky byly překvapivé, ne pro obsah, ale pro to, co se v nich skrývá. Marx napsal, že nejvíce obdivuje jednoduchost, nejhůře snáší servilitu a za životní motto zvolil latinské De omnibus dubitandum, „Pochybuj o všem“. Tři odpovědi. Salonní hra. A nečekaně přesný portrét vědeckého myšlení.
Co dělá vědce vědcem?
Čtyři badatelé z odlišných oborů dostali příležitost popsat, co je pohání. Odpovídali nezávisle v rozhovorech pro americký veřejnoprávní pořad To the Best of Our Knowledge produkovaný Wisconsin Public Radio. Nikdo z nich nebyl tázán na Marxe. Přesto všichni čtyři skončili u téhož bodu: nutkavé potřeby věci osobně ověřovat a testovat místo přijímání hotových odpovědí.
Čtyři tváře, jeden impuls
Neil deGrasse Tyson, astrofyzik a ředitel Hayden Planetarium v newyorském Americkém přírodovědném muzeu, nachází vědecký pohled na svět i ve vaření, bere kuchyni jako místo, kde fyzika a chemie probíhají zcela očividně, jako výzvu k pozorování.
Hope Jahren, geobioložka a geochemička z Univerzity v Oslu, vyrůstala v těsném sousedství otcovy školní laboratoře. Dnes rekonstruuje podobu dávných lesů analýzou stabilních izotopů ve zkamenělinách. Memoár Lab Girl z roku 2016 kombinuje osobní příběh s lyrickou oslavou vědy a výzvou k větší zastoupenosti žen v ní.
Manu Prakash, profesor bioinženýrství na Stanfordské univerzitě, sestrojil funkční mikroskop z papíru za přibližně padesát amerických centů. Foldscope zvětšuje více než dvoutisíckrát, váží méně než devět gramů a nepotřebuje vnější zdroj energie; používá se při diagnostice malárie v oblastech bez nemocničních laboratoří. Prakash nazývá svůj přístup „úspornou vědou“: levné nástroje zpřístupňují vědu úplně jiným lidem.
Freeman Dyson, teoretický fyzik a profesor emeritus na Institutu pro pokročilá studia v Princetonu, který zemřel 28. února 2020, osobně znal Pauliho, Feynmana i Oppenheimera. Z pozice přímého účastníka zlatého věku fyziky 20. století tvrdil, že plodné průlomy vycházejí z vědomého přiznání nevědomosti: vědět přesně, co nevíme, je produktivní stav.
Marxova trojice jako nechtěný kodex
Marx tehdy odpovídal na otázky salonní hry o osobních hodnotách, ne na vědecké téma. A přesto jeho tři odpovědi rezonují s tím, co Tyson, Jahren, Prakash a Dyson popisují jako základ vědeckého postoje. Jednoduchost jako ctnost odpovídá Prakashovu papírovému mikroskopu. Odpor k servilnosti se ozývá v Dysonově nedůvěře k etablovaným institucím. A De omnibus dubitandum přímo pojmenovává to, co Jahren i Tyson označují za základní pohon vědecké práce.
Je třeba říct otevřeně: Marxův dotazník slouží jako rétorický rámec, ne jako datový důkaz. Ale právě proto je shoda pozoruhodná, Marx o vědecké metodě nepsal, a přece jeho salonní odpovědi sedí na vědecký postoj překvapivě přesně. Možná tyto vlastnosti nepopisují vědce jako profesi, ale způsob myšlení přirozeně vázaný na pečlivou práci s realitou.
Dysonova výzva institucím
Dyson zastával jeden provokativní názor: doktorský systém by podle něj měl být zrušen, protože systematicky otupuje experimentální impuls, který vědu živí. Sám nikdy doktorát nezískal, Cornell ho přijal jako profesora bez něj. Otázka, kterou jeho postoj otvírá, zůstává bez snadné odpovědi: kultivuje formální vědecké vzdělávání vědecký postoj, nebo ho přebíjí tlakem na reprodukci hotových vzorců? Papírový mikroskop za padesát centů diagnostikující malárii tam, kde žádná laboratoř není, je aspoň jeden konkrétní argument.