Herec, kterého na konkurzech odmítali kvůli řeči a výrazu obličeje, strávil tři dny u psacího stroje. Scénář, co z toho vzešel, získal o rok později Oscara za nejlepší film. Napsal ho Sylvester Stallone, a když producenti chtěli scénář koupit, trval na jedné podmínce: hlavní roli si zahraje sám.
Stallone měl od narození ochrnutý koutek úst, následek poškozeného nervu při komplikovaném porodu. Mluvil nezřetelně a tvář mu v klidu působila napjatě, skoro hrozivě. Na konkurzech ho to řadilo maximálně do rolí násilníků a grázlů, jindy bral práci, kde se dalo, včetně role ve filmu pro dospělé, když došly peníze úplně. V polovině sedmdesátých let měl za sebou jen pár vedlejších rolí a žádnou perspektivu. O to zvláštnější je, čím se do historie filmu nakonec zapsal.
Proč na něj nikdy nevsadili
Producenti Irwin Winkler a Robert Chartoff si scénář okamžitě oblíbili. Neznámý herec v hlavní roli jim ale přišel jako příliš velké riziko. United Artists mělo dohodu, která dávala tvůrčí volnost jen u levných filmů, a boxerský snímek s hercem bez jediné výraznější role v životopise nevypadal jako bezpečná sázka. Stallone přesto odmítl scénář prodat bez sebe v hlavní roli, přestože peníze potřeboval zoufale. Jak se z téhle vyjednávací pozice, která nedávala smysl, stal nejen uznávaný scenárista, ale filmová hvězda?
Boxer, co vydržel na nohou
Inspirace nebyla vymyšlená u psacího stolu. 24. března 1975 nastoupil do ringu proti Muhammadu Alimu outsider Chuck Wepner, na kterého sázkové kanceláře dávaly kurz zhruba 10 ku 1. V devátém kole poslal Wepner Aliho k zemi, i když šlo spíš o nešťastnou náhodu než o technickou převahu, a zápas dotáhl až do patnáctého kola, než prohrál. Stallone zápas sledoval v televizi. Roky jeho vliv na scénář popíral, později ale přiznal, že právě tenhle souboj mu dal základ pro postavu Rockyho Balboy. Na návrh manželky Saši navíc hlavní postavu zjemnil z hrubého rváče do laskavého, pokorného hrdiny, přesně proti dobové módě drsných antihrdinů. Rocky vyhrává tím, že vydrží stát na nohou, ne drtivou převahou nad soupeřem.
Film zachráněný vlastní chudobou
Rozpočet nakonec sotva přesáhl milion dolarů. Exteriéry se natáčely narychlo a bez povolení, s neodborovým štábem. Stallone chodil před kameru ve vlastním oblečení a manželka dělala na place fotografku. Ani on, ani Carl Weathers v roli Apolla Creeda neuměli boxovat, proto týden trénovali pět hodin denně a Stallone si sám rozepsal čtrnáct stran choreografie úderů. Jediný se skutečnou boxerskou zkušeností byl Burt Young v roli Paulieho, bývalý profesionální boxer se čtrnácti výhrami bez porážky. Producenti kvůli nákladům chtěli škrtnout scénu Rockyho vyznání Adrian i rande na bruslení, Stallone si ale obě vybojoval, a staly se z nich jedny z nejsilnějších momentů filmu.
Vítězství nad vážnější konkurencí
Na udílení Oscarů 28. března 1977 stál Rocky proti filmům Network, Taxi Driver a Všichni prezidentovi muži, proti titulům, které kritika brala jako umělecky i politicky mnohem závažnější. Z deseti nominací si přesto odnesl tři sošky, včetně kategorie nejlepší film. Zároveň se stal nejvýdělečnějším filmem roku: v USA vydělal přes 117 milionů dolarů, celosvětově kolem 225 milionů. Část kritiky mu vyčítala přílišnou sentimentalitu a jednoduchý příběh. Diváky ale zasáhl hrdina, který prostě vydrží, i když nevyhrává suverénně, a byl pro ně srozumitelnější než cynismus, kterým tehdy žila velká část hollywoodské produkce.
Pes, který se nikdy neprodal
Desítky let kolovala historka, že byl Stallone tak zoufalý, až stopoval na konkurzy a prodal svého psa, aby měl na jídlo, že mu na účtu zbylo pouhých 106 dolarů a že mu studio nabízelo za vzdání se role stovky tisíc dolarů. Všechny tyhle detaily si vymyslel marketingový stratég United Artists Gabe Sumner, aby příběh pro novináře zněl dramatičtěji. Sám se k tomu přiznal kolem roku 2006, o tři desetiletí později. Na oblibě filmu to nic nezměnilo, možná i proto, že skutečný příběh, scénář napsaný za tři dny, odmítnutí prodat ho bez sebe v hlavní roli, boj o každou klíčovou scénu, byl sám o sobě dost silný.
Šampion, co nikdy doopravdy nebojoval
Socha Rockyho dodnes stojí u schodů Filadelfského muzea umění a fanoušci po nich vybíhají stejně jako on ve filmu. Hranice mezi scénářem a skutečností se u Rockyho setřela natolik, že si postavu svět pamatuje skoro jako reálného šampiona, přestože jediný zápas, který Stallone kdy opravdu vyhrál, byl o roli, kterou mu předtím nikdo nechtěl dát.