Když hovězí zmizelo z talíře
Rok 2008, Kambodža. Kilogram hovězího masa stojí 20 000 rielů, v přepočtu necelých pět dolarů. Pro rodiny z vesnic podél Mekongu je to najednou částka, kterou si nemohou dovolit. Inflace v zemi podle tehdejších odhadů centrální banky dosáhla 37 procent, takže jídlo, které bylo ještě nedávno běžnou součástí jídelníčku, se stalo luxusem.
Dalo by se čekat, že na talířích prostě ubude masa. Místo toho se tam ale objevilo něco, co by člověk v Evropě sotva čekal na večeři. A nebylo to proto, že by lidé neměli na výběr nic jiného. Bylo to proto, že se najednou vyplatilo.
Krysy jako žádané jídlo? To zní jako nouzové řešení
Polní krysy z rýžových polí nejsou v jihovýchodní Asii žádná novinka, lidé je jedli i dřív. Jde o jiný druh než krysy žijící v kanalizaci velkých měst, ale přesto se dá čekat, že chytání zvířat schovaných v norách uprostřed polí je pracná a nejistá záležitost.
Proč se tedy najednou staly masovou záležitostí, do které se zapojily i děti? Co se změnilo na tom, jak snadno se ke krysám dalo dostat?
Povodeň odvedla práci místo pastí
Odpověď souvisí s vodou. V dolní části delty Mekongu stoupla hladina natolik, že krysám zaplavila nory. Zvířata musela podzemní úkryty opustit a stahovat se na vyšší, suchá místa, tedy na meze, cesty a okraje polí.
Z kořisti schované pod zemí se tak během pár dní stala kořist viditelná na povrchu. Podle úředníků v Phnompenhu právě stoupající voda v deltě krysy vyhnala tam, kde je bylo snadné chytit bez jakéhokoli vybavení. Sešly se tu dvě na sobě nezávislé věci, ekonomická tíseň způsobená drahým masem a přírodní jev v podobě povodně, a potkaly se ve chvíli, kdy jedna řešila problém té druhé.
Česnek, trh a výdělek pro děti
Kořeněné krysí maso připravované s česnekem si podle zemědělského úředníka Ly Maronga z okresu Koh Thom u hranic s Vietnamem získalo oblibu nejen jako levná náhrada hovězího, ale jako chutné jídlo samo o sobě. Stejný pokrm si cestu na talíře našel i v sousedním Vietnamu.
Cena krysího masa přitom sama vzrostla, z asi 1 200 rielů na kilogram na zhruba 5 000 rielů, tedy vzrostla čtyřikrát. I tak ale zůstávalo výrazně levnější než hovězí. Chytání krys navíc nebylo jen o jídle na stole. Děti je prodávaly na trzích a část peněz si nechávaly, zbytek masa putoval domů k rodině. Obchod se živými krysami mezitím nabral takový rozměr, že se jich z Kambodže do Vietnamu vyváželo přes tunu denně. Pro lidi, kteří si v té době běžně vydělávali kolem tří dolarů na den, šlo o natolik výhodný byznys, že někteří riskovali i pašování přes hranice.
Co ze zprávy nevíme
Dostupné zprávy z roku 2008 stavějí hlavně na telefonickém svědectví jednoho úředníka z konkrétního okresu, takže není jasné, nakolik byl popsaný jev rozšířený po celé Kambodži a nakolik šlo o lokální zvláštnost oblasti u vietnamské hranice. Odhady inflace se navíc mezi zdroji mírně liší, oficiální záznamy mluví o něčem přes 35 procent, dobová zpráva o 37 procentech, což ukazuje, jak různě se krize v číslech počítala.
Zajímavé je i to, že zájem o krysí maso mezi Kambodžany podle pozdějších zpráv po roce 2008 spíše opadl, zatímco ve Vietnamu obliba naopak dál rostla. Jestli šlo tedy o krátkodobou reakci na jednu krizi, nebo o trvalejší posun v jídelníčku, zůstává otevřené. Jisté je jen to, že na pár měsíců se z povodně a drahého hovězího stala kombinace, která chudým rodinám u Mekongu paradoxně přinesla víc jídla i víc peněz.