Soupeř velikosti bonbonu M&M
Samička australské snovačky jedovaté, přezdívané podle anglického výrazu redback, měří bez nožiček zhruba jako bonbon M&M. Vedle ní si představte mladého hnědáka východního, jednoho z nejjedovatějších hadů světa. Na první pohled to vypadá jako nerovný souboj v neprospěch drobečka. Pavouk ale hada dokáže chytit, spoutat a nakonec i zabít.
Kdo tu vlastně koho loví
V přírodě bývají hadi predátoři. Loví hlodavce, ještěrky, občas i menší pavouky. Že by se tenhle vztah mohl obrátit a drobný tvor skolil mnohem většího dravce, zní jako výjimka z pravidla. Síla svalů za tím ale nestojí, pavouk jich nemá o nic víc než jindy. Rozhoduje konstrukce pasti a jed, který v sobě nosí.
Past, která nevypadá jako síť
Redback nestaví úhlednou kruhovou pavučinu, jakou si lidé obvykle představí. Jeho síť je nepravidelné, skoro neuspořádané pletivo z dlouhých lepkavých vláken sahajících až k zemi. Když se had při plazení zavadí tělem nebo hlavou o některé z nich, přilepí se. Pavouk zareaguje rychle a dalšími vlákny ho postupně omotá tak, že se téměř nemůže hýbat. Teprve potom přichází kousnutí jedem, který ho dorazí. Hlavní práci tedy odvede lepkavé vlákno ještě předtím, než dojde na jed.
Co se děje s hadem potom
Jakmile had v pavučině zemře, nastupuje trávení, které s lovem na první pohled kontrastuje: pavouk kořist nežvýká. Do těla vstříkne enzymy, které rozloží měkké tkáně na jakousi polévku, a tu pak vysaje. Pomáhá mu k tomu žaludek, který funguje trochu jako pumpa napojená na pružnou brčko podobnou hadičku, pavouk vlastně musí svou potravu doslova nasát dovnitř.
Není to náhoda, je to strategie
Švýcarský arachnolog Martin Nyffeler, který se soubojům pavouků s hady věnoval, označuje střetnutí redbacka s hnědákem za fascinující a zároveň trochu znepokojivé. Hnědáci patří mezi nejjedovatější hady na světě, a přesto v těchto soubojích prohrávají. Redback je jen jedním z mnoha příkladů této strategie, kterou podle rozsáhlé analýzy stovek zdokumentovaných případů zvládá nejméně jedenáct různých čeledí pavouků po celém světě.
Mezi nimi vede právě čeleď snovačkovitých, kam patří i redback, ty mají na svědomí zhruba polovinu zaznamenaných případů. Jejich jed obsahuje látku zvanou alfa-latrotoxin, která cíleně napadá nervovou soustavu obratlovců, a proto funguje i na hady. Na druhém místě jsou sklípkani, kteří na rozdíl od snovaček na kořist nečíhají v síti, ale aktivně ji vyhledávají a zabíjejí silnými kusadly s jedem. Třetí nejčastější skupinou jsou velcí křižákovití pavouci, kteří loví pomocí klasických kruhových sítí.
Co věda zatím neví
I tahle zdánlivě vyřešená zajímavost má otevřené otazníky. Není jasné, co přesně dělá jed tak drobného pavouka natolik účinným, že dokáže zabít hada mnohonásobně většího, podrobnější chemické vysvětlení zatím chybí. Stejně tak se neví, jak často k takovým soubojům v přírodě skutečně dochází: jestli jde o běžnou součást potravního řetězce, nebo o vzácné případy, které jen zrovna někdo vyfotil či natočil, a proto se o nich tolik mluví.