Stanice, která nosí svetr
Zkus si představit klasickou benzinku. Kovové stojany, plechová markýza nad pumpami, cedule s cenami, co dávno neplatí. Nic výjimečného, takových je po světě tisíce. Teď tu samou stanici obaluje od střechy po poslední pumpu barevná pletená a háčkovaná látka. Žádný detail není vynechaný, žádná fotomontáž. Přes 3000 textilních panelů spojených do jednoho obřího kabátu pro celou budovu.
Kontrast je to, co na první pohled zarazí. Studený kov a beton najednou nesou texturu, jakou znáš z babiččiny deky nebo pleteného svetru. Tvrdá průmyslová stavba se proměnila v měkký, barevný objekt, na který by si člověk nejradši sáhl.
Proč někdo zabalí benzinku, místo aby ji zbořil
Stanice patřila síti Citgo a sloužila zhruba 50 let, než zůstala opuštěná a chátrající. Běžný osud takových staveb je buldozer, nebo role vizuálního smogu, kolem kterého lidé jen projíždějí a přestanou si ho všímat.
Umělkyně Jennifer Marshová zvolila jinou cestu. Štvaly ji vysoké ceny benzinu a to, že tu zchátralou stavbu musela denně míjet cestou do svého ateliéru. Místo stěžování rozjela projekt, který by sama nikdy nedokázala dokončit, zapojila do něj tisíce cizích rukou po celém světě. Otázka je, jak se vůbec dá ručním pletením obalit celá budova.
Jak se dá „zabalit“ celá stanice
Klíč nebyl v jedné umělkyni s nekonečnou trpělivostí, ale v rozdělení práce na tisíce malých kousků. Marshová přes svou organizaci The International Fiber Collaborative oslovila profesionální i amatérské umělce a zapojila přes 2500 školáků z 29 amerických států. Každý z nich si vypletl nebo vyháčkoval vlastní panel, aniž by nutně viděl, jak bude vypadat výsledek.
Jednotlivé kusy se pak sešívaly a spojovaly dohromady, až vznikla jedna souvislá textilní plocha. Tu teprve na místě natáhli přes pumpy, sloupy osvětlení i ceduli stanice. Princip je podobný skládačce, stovky drobných a lokálních prací, z nichž žádná sama o sobě nic neřeší, dohromady vytvoří dílo, které by jednotlivec nikdy nezvládl.
Pletené pouliční umění ve velkém
Tahle technika má jméno, říká se jí yarn bombing, tedy pletené pouliční umění. Lidé běžně omotávají pletenými kusy třeba sloup veřejného osvětlení nebo zábradlí v parku, malá barevná vsuvka do šedé ulice.
Projekt nazvaný World Reclamation Art Project dotáhl tenhle princip do extrému. Nešlo o jeden sloup, ale o celou stavbu i s pumpami a cedulemi, zahalenou do více než 5000 čtverečních stop látky, což je zhruba 465 metrů čtverečních, plocha srovnatelná s menším rodinným domem i se zahradou. Na díle se podíleli lidé z 15 zemí, takže kus tkaniny, který nakonec obalil americkou benzinku, mohl vzniknout klidně na druhé straně planety. Smyslem projektu bylo mimo jiné upozornit na závislost světa na ropě. Ze symbolu úpadku se tak stal symbol toho, co dokáže kolektivní tvořivost, když se spojí stovky rukou na různých kontinentech.
Co víme jistě a co zůstává otevřené
Jasno je v tom, kde stanice stála, v americkém Syracuse ve státě New York, i v tom, kolik lidí a odkud se na díle podílelo. Méně jisté jsou ale jiné věci.
Zdroje se rozcházejí v přesném datu odhalení díla, proto ho raději neuvádíme jako jisté. Způsob, jakým byly panely ke stanici fyzicky připevněné, tedy jestli šlo o šití, vázání, nebo nějakou nosnou konstrukci, popsaný nikde není. A nevíme ani, co se s pleteným kabátem i se samotnou stanicí stalo později, jestli dílo časem sundali, stanici zbourali, nebo z instalace něco zůstalo na místě dodnes.
Je to poctivé přiznání mezery v příběhu, ne jeho nedostatek. Jisté zůstává to hlavní: přes 3000 ručně dělaných panelů, lidé z 15 zemí a jedna benzinka, která se na čas proměnila v největší pletený kabát, jaký kdy kdo viděl.