Muž, který zemřel v tichosti
Christopher Lee zemřel 7. června 2015 v nemocnici Chelsea and Westminster v Londýně ve věku 93 let. Veřejnost se to ale nedozvěděla hned. Jeho manželka Birgit Krøncke, se kterou prožil více než padesát let manželství, se rozhodla zprávu zveřejnit až poté, co budou osobně informováni všichni příbuzní. Ne přes internet, ne přes titulky zpráv.
Je v tom jistý kontrast. Muž, který na plátně vystrašil několik generací diváků a později je fascinoval jako moudrý čaroděj, byl v soukromí především manžel a otec, který chránil svou rodinu před bulvárem. Kdo vlastně Christopher Lee byl, když sundal kostým, se ukazuje až v detailech, jako je tenhle.
Jak se dá nasbírat 281 rolí?
Lee začínal koncem čtyřicátých let v malém gotickém romantickém snímku Corridor of Mirrors, který dnes zná málokdo. Za necelých sedmdesát let herecké kariéry se ale jeho jméno objevilo u 281 filmových a televizních rolí, jak uvádí databáze IMDb, na kterou odkazovala i americká televize CBS. Kolik herců se dostane přes desítky rolí za celý život? Lee jich nasbíral násobně víc.
Odpověď není žádné tajemství: nikdy neodmítal projekty jen proto, že nebyly dost prestižní. Bral herectví jako řemeslo, ne pouze jako umění, a to znamenalo brát práci, kde přišla.
Dracula, kterého nakonec odmítl hrát
Zlom přišel koncem padesátých let, kdy Lee podepsal s britským studiem Hammer Film Productions, které tehdy oprašovalo klasické hororové postavy pro nová plátna. Nejdřív si zahrál Frankensteinovo monstrum ve snímku The Curse of Frankenstein, pak přišla role, která ho proslavila po celém světě: Dracula.
S postavou ale sám dlouho nebyl spokojený. V rozhovoru pro časopis Total Film v roce 2005 řekl, že chtěl do filmů dostat původní dialogy z knihy Brama Stokera, protože scénáře podle něj z Draculy dělaly plochého padoucha bez pořádných replik. Nakonec roli odmítl dál hrát, což byl odvážný krok. Odmítal postavu, která ho živila a udělala slavným.
Přítel, padouch i čaroděj
Se svým hereckým kolegou Peterem Cushingem se Lee objevil ve dvaceti filmech. Jejich profesní i osobní přátelství patřilo k nejdelším v celém oboru. Zvládl si zahrát i bondovského padoucha Scaramangu ve filmu Muž se zlatou zbraní z roku 1974, čímž dokázal, že umí fungovat i ve velkých komerčních produkcích.
Sám ale za svůj nejlepší film označoval jiný, mnohem menší snímek: The Wicker Man z roku 1973, kde ztvárnil lorda Summerislea. Nebyl to trhák, spíš kultovní záležitost. Ukazuje to, že jeho vlastní žebříček kvality vypadal jinak než žebříček slávy.
Role, kterou nikdy nevzal
Podle dochovaných vyjádření Lee kdysi odmítl roli vraha Michaela Myerse v hororu Halloween z roku 1978, a to v době, kdy nikdo netušil, že z levného snímku vznikne jeden z nejvlivnějších hororů historie. Sám později toto rozhodnutí litoval a označil ho za jednu z největších profesních chyb své kariéry.
I herec s odstupem desítek let a stovkami rolí se občas spletl v odhadu, co bude fungovat. Je to docela uklidňující zjištění.
Dvě generace, jeden muž
Role čaroděje Sarumana v trilogii Pán prstenů a později v Hobitovi představila Leeho úplně nové generaci diváků, kteří možná nikdy neviděli žádný z jeho starých hororů. Pro ně nebyl Dracula, ale moudrý, byť padlý čaroděj s hlubokým hlasem.
Tak dlouhá kariéra dokáže jednoho člověka rozdělit do dvou úplně jiných kulturních povědomí, aniž by se ty dvě podoby musely někdy potkat.
Metalový hlas v devadesáti
V pozdním věku Lee, klasicky školený zpěvák s láskou k heavy metalu, nahrál sérii metalových alb. Mezi nimi vynikají symfonicko-metalová koncepční alba Charlemagne: By the Sword and the Cross z roku 2010 a Charlemagne: The Omens of Death z roku 2013, na kterých ztvárnil postavu Karla Velikého.
Nebyla to jen kuriozita pro publicitu. Bral to vážně a s technickou disciplínou, jako každou jinou profesionální práci. Do poslední dekády svého života se profesně proměňoval, a právě to z něj dělá výjimku i mezi legendami.