Tvář, kterou znáš, i když nevíš odkud
Stylizovaná kresba obřího zápasníka a pod ní jediné slovo: OBEY, tedy poslouchej. Tuhle nálepku jsi možná zahlédl na lampě u přechodu, na spodní straně skateboardu nebo na zdi zadní uličky, aniž bys tušil, že se díváš na jeden z nejrozšířenějších symbolů streetartu na světě. Vznikla jako soukromý žertík malé party kamarádů a od té doby ji potkávají lidé po celé zeměkouli, přestože drtivá většina z nich netuší, co vlastně znamená.
Proč zrovna „poslouchej“?
Autorem je americký umělec Shepard Fairey, který svůj výtvor od začátku popisuje jako pozvánku k zamyšlení, ne jako rozkaz. Sám opakuje, že nechce, aby ho lidé brali doslova. O to zvláštnější je, že si vybral slovo, které samo o sobě poroučí. Umělec, který kritizuje slepou poslušnost, razí heslo přikazující přesně tohle. Buď je v tom rozpor, nebo jde o schválně nastraženou past.
Mimozemšťané v reklamách
Klíč k pochopení leží ve filmu Oni žijí! z roku 1988, kde bývalý zápasník Roddy Piper hraje muže, který najde speciální brýle. Jakmile si je nasadí, uvidí, že billboardy a reklamy kolem něj ve skutečnosti skrývají obyčejné příkazy: poslouchej, kupuj, nemysli. Za obyčejnými plakáty stojí ukrytí mimozemšťané, kteří lidstvo neviditelně ovládají skrze reklamu a autoritu, aniž by si toho kdokoli všiml. Fairey sám přiznal, že mu film připadal jako laciná céčková podívaná, ale premisa, že nás manipulace obklopuje a my ji nevidíme, mu přišla hluboká. Jeho nálepka s nápisem OBEY má fungovat přesně jako ty filmové brýle: má diváka na chvíli vytrhnout z automatického přehlížení reklam a autorit kolem něj.
Trik, který donutí mozek zastavit se
Mechanismus stojí na takzvané kognitivní disonanci, tedy nepříjemném pocitu, když se dvě informace v hlavě nesrovnávají. Člověk uvidí rozkaz „poslouchej“ bez jakéhokoli vysvětlení a mozek se automaticky ptá: koho? proč? Kolem nás denně projdou desítky billboardů a reklamních sdělení, které mozek zpracuje a hned zapomene. Nesmyslný příkaz bez kontextu ale tenhle autopilot vyřadí a donutí nás se zastavit. Fairey ve svém manifestu popsal, že cílem je vyprovokovat zvědavost a přimět diváka přemýšlet o vlastním vztahu k okolí, i za cenu drobné iritace. Právě to totiž prozradí, kolika vizuálním příkazům se běžně podřizujeme, aniž si to uvědomujeme.
Dvě „blbůstky“, které přerostly své tvůrce
Původní nálepka z roku 1989 přitom vůbec nenesla slovo OBEY. Fairey ji vytvořil, když studoval na Rhode Island School of Design v Providence a učil kamaráda dělat šablony. Použil fotku zápasníka z novinového inzerátu a přidal k ní jen text s jeho tehdejšími zápasnickými parametry, výškou 224 centimetrů a váhou 236 kilogramů, jak je oficiálně uváděl wrestlingový promotér. Parta, se kterou tehdy trávil čas, si pro sebe říkala „The Posse“, slovo tehdy běžné v hip-hopových textech, a tak vznikl vtipný nápis, že André má vlastní partu. Teprve v roce 1994, po hrozbě žaloby od firmy Titan Sports vlastnící práva na zápasníkovo jméno, obrázek přestylizoval a jméno nahradil slovem OBEY. Z klukoviny mezi kamarády mezitím vzniklo přes milion vytištěných nálepek roztroušených po světě, dokument o fenoménu se promítal i na festivalu Sundance v roce 1997 a sám Fairey se později proslavil třeba volebním plakátem Baracka Obamy z roku 2008. Ani on, ani tvůrci filmu Oni žijí! zjevně nečekali, že jejich „hloupý“ nápad osloví tolik lidí a bude se brát tak vážně.
Co zůstává nejasné
Dobře zdokumentováno je, kde nálepka vznikla i jak se postupně proměňovala. Míň jasné je, jakou přesnou cestou se z projektu jedné umělecké školy stal fenomén známý po celých Spojených státech a později po celém světě. Jestli za tím stála především hudební a skateboardová subkultura, náhodné šíření z ruky do ruky, nebo až pozdější nástup internetu, se z dostupných pramenů s jistotou určit nedá. Zůstává to otevřená otázka, kterou si můžeš položit sám, až příště nálepku s obřím obličejem uvidíš na lampě.