Monokl jako budoucnost techniky?
Zkuste si představit nejpokročilejší kus nositelné elektroniky, který nemá podobu brýlí jako z vědeckofantastického filmu, ale vypadá jako kulaté sklíčko, jaké si anglický gentleman nasazoval do oka dávno předtím, než někdo vymyslel slovo „aplikace“. Přesně s touhle vizí přišel v roce 2013 jeden kreslíř a internet se bavil. Byl to jen vtip, nebo za tím bylo víc?
Proč se někdo trefoval do technologie, která fungovala?
Autorem nápadu byl Tobias Lunchbreath, kreslíř z Chicaga, který si vzal na paškál tehdy nejžhavější technologickou novinku: Google Glass. Ty v té době skutečně uměly pozoruhodné věci. Promítaly informace přímo do zorného pole, dalo se s nimi mluvit a fotily to, na co se uživatel právě díval, v rozlišení 5 megapixelů, video natáčely v kvalitě 720p a displej působil, jako byste sledovali 64centimetrovou obrazovku ze vzdálenosti 2,4 metru. Lunchbreath přitom nijak nezpochybňoval, že rozhraní zařízení funguje dobře. A přesto si z Google Glass vystřelil kresbou slibující přístroj, který bude „podstatně méně hloupě vypadající“. Co může být špatně na technologii, která dělá přesně to, co má?
Nešlo o funkci, ale o vzhled
Háček vtipu spočíval v tom, že Lunchbreathova ilustrace se soustředila čistě na vzhled zařízení, ne na jeho funkce. Jeho „Mac Monokl“ (v originále Mac Monocle) měl být především méně trapný na pohled než Google Glass a mimochodem mít i víc aplikací. Za myšlenkou stála pověst Applu jako firmy, která dokáže z jakékoli součástky udělat stylovou věc, zatímco u konkurence si prý člověk kupuje spíš funkční krabičku než módní doplněk. Monokl byl ideální pointou, protože spojuje dva protiklady: archaickou, aristokratickou eleganci skla na jedno oko a futuristickou technologii rozšířené reality, tedy digitálních informací promítaných do skutečného obrazu kolem nás. Vtip stojí na samotném spojení archaické elegance a futuristické technologie.
Žádný tajný projekt, jen vtip na satirickém webu
„Mac Monokl“ nikdy neexistoval jako produkt ani vývojový projekt Applu. Vznikl jako kresba, kterou 30. dubna 2013 zveřejnil web Core77 pod názvem „CoreToon: The Mac Monocle“, autorem byl Tony Ruth. Den nato, 1. května 2013, na ni s odkazem na Core77 upozornil satirický web Neatorama, a tím se žert rozšířil dál. Časování nebylo náhodné: Google Glass byly tou dobou nejžhavější technologické téma. Zájemci o první kusy, takzvaní Glass Explorers, se hlásili přes sociální sítě pod označením #IfIHadGlass, z přihlášených jich bylo vybráno osm tisíc a od poloviny dubna 2013 si první kus mohli koupit za 1 500 dolarů. Apple se tehdy k nositelné elektronice veřejně nevyjadřoval, takže prostor pro podobné spekulace byl otevřený dokořán. Šlo ale čistě o žert, ne o uniklou informaci nebo předpověď.
„Monokly se vrací do módy“: opravdu?
Součástí původního vtipu bylo i tvrzení, že monokly prý „zase přicházejí do módy“. K tomu ale nebyl přiložen jediný doklad, žádná módní přehlídka, žádné číslo, žádný zdroj. Byl to čistě rétorický trik, jak historce dodat nádech věrohodnosti a udělat ji ještě legračnější: tvrzení, které zní jako obecně známý fakt, se totiž snadno přijme, i když ho nikdo nikdy neověřil. Přesně tahle technika se objevuje v humoru i mimo něj, takže se vyplatí si jí všímat, kdykoli něco zní jako samozřejmost, ale nikdo neřekl, odkud to vlastně ví.