Prezident, co prohodil chlapa vzduchem
Na bankovkách a sochách vidíme vážného muže s plnovousem a cylindrem, autora historických vět o svobodě. Dlouho předtím, než se Abraham Lincoln proslavil jako prezident a autor Gettysburského projevu, ho ale lidé v Illinois a Indianě znali z jiného důvodu: uměl se rvát a skoro vždy vyhrával. Vypráví se, že při jedné ze svých prvních politických řečí musel nejdřív popadnout rozzuřeného muže z davu a odhodit ho stranou, teprve pak pokračoval v proslovu. Taková pověst mu vysloužila přezdívku Rail Splitter, tedy „štípač pražců“, podle historky, že prý dokázal jediným úderem sekery rozetnout celý železniční pražec. Jestli je to pravda, berou historikové s rezervou, síla za přezdívkou ale zpochybněná není.
Kluk od sekery, co prý nikdy neprohrál
Jak se z farmářského chlapce v Indianě, který od osmi let štípal dřevo a oral pole, stala postava opředená pověstí o stovkách vyhraných soubojů? Traduje se, že Lincoln za život absolvoval kolem tří set zápasů a prohrál jen jednou. Historici zápasu ale upozorňují, že jde o odhad z dobových vzpomínek, ne o ověřený záznam. Zůstává otázka, co z něj udělalo tak obávaného soupeře: fyzický dar, roky dřiny, nebo svět, kde se spory řešily přímo v kruhu diváků.
Dřina, výška a svět, kde se řešilo napřímo
Lincoln měřil 193 centimetrů a v mládí vážil kolem 82 až 84 kilogramů, na svou dobu nezvyklá kombinace výšky a váhy, navíc získaná roky fyzické práce. Sekáním dřeva a oráním pole si vybudoval dlouhé paže a sílu v zádech a nohou, jakou tehdejší vrstevníci neměli. Na americké hranici první poloviny 19. století byl zápas běžnou zábavou mezi muži, podobně jako dnes třeba šipky v hospodě, jen se sázelo o víc než o pivo: šlo o pověst. Soupeři se v tehdejším stylu jen chytali a povalovali, nebili se pěstmi, takže výška a dosah byly obrovskou výhodou. Lincolnova dominance tak byla logickým důsledkem fyziky těla, které si vybudoval už jako dítě.
Slavný duel, co se v legendě trochu nafoukl
Nejznámější střet se odehrál v roce 1831 v New Salemu, kam se dvaadvacetiletý Lincoln přistěhoval a nastoupil jako prodavač v obchodě Dentona Offutta. Ten se svým zaměstnancem chlubil tak nahlas, že vyzval místní partu rváčů zvanou Clary’s Grove Boys, ať to s ním zkusí. Jejich vůdce Jack Armstrong, i když měřil jen 173 centimetrů, byl prý silný jako vůl a výzvu přijal. Sešlo se skoro celé městečko a sázelo se o peníze, pití i nože. Podle jedné verze Lincoln soupeře zvedl do vzduchu a srazil k zemi, podle jiné ho jen chytil za krk a třásl s ním jako s klackem. Přesný průběh se liší, jisté ale je, že z nepřátel se stali spojenci a Armstrong se stal Lincolnovým celoživotním přítelem.
Legenda z toho časem udělala souboj se státním šampionem. Žádné oficiální zápasnické tituly v tehdejším Illinois ale neexistovaly, Armstrong byl nejsilnější muž jen ve své partě. Jádro příběhu je pravdivé, obal kolem něj si přibarvila legenda.
Muž, co prohrál jen jednou
V roce 1832 sloužil Lincoln jako kapitán milice během takzvané Black Hawk War, konfliktu na illinoiské hranici. Právě tehdy měl utrpět svou jedinou doloženou zápasnickou porážku, a to od vojáka jménem Lorenzo Dow Thompson, který ho porazil v poměru dvou pádů ze tří díky chvatu, na jaký Lincoln nebyl zvyklý. Právě existence téhle jedné prohry dělá z celé pověsti věrohodnější příběh než mýtus o stoprocentní neporazitelnosti: dochované prameny nezamlčují ani jeho limity, a „skoro neporazitelný“ zní lidštěji než „neporazitelný“.
Gesto, které si nesl celý život
I jako dospělý muž a později jako prezident Lincoln občas pro pobavení okolí předvedl stejný trik jako v dětství: vzal sekeru na dřevo, uchopil ji za úplný konec topůrka a dokázal ji podržet nataženou paží vodorovně po několik minut, což vyžaduje neobvyklou sílu zápěstí a předloktí, jakou si člověk vybuduje roky sekání dřeva, ne hodinami v kanceláři. Tenhle pohyb dělal denně už jako chlapec v Indianě, kde dostal sekeru do ruky v osmi letech. Chlapec, co štípal dříví, a prezident, co pronášel historické projevy, byli jeden a týž člověk, jehož síla, fyzická i ta, kterou si lidé pamatují z jeho slov, vznikla na stejném místě.
Ostatně i svět zápasu na něj nezapomněl: v roce 1992 ho Národní síň slávy zápasu ve Stillwateru v Oklahomě ocenila titulem Outstanding American, tedy mimořádný Američan.