„Melthouse“: když Homer začne téct
Představte si kresbu Homera Simpsona, ze které okamžitě víte, že to Homer je, a zároveň si nejste jistí, jestli to ještě platí. Žlutá barva se na papíře chová jako hustá hmota, kontury známé tváře se rozbíhají dolů, tvar se ztrácí. Ilustrátor Sam Taylor tomu říká Melthouse, kapající kresba, která drží obě věci najednou: rozpoznání i rozpad.
Co se stane s fanouškovskou láskou, když ji nepouštíte do pohovoru s gauče, ale místo toho vezmete tužku a záměrně rozbijete to, co na originálu obdivujete? Tahle otázka je celý příběh projektu, o němž si řekneme.
Proč fanoušci přestali kopírovat
Fanouškovské umění má dlouhou tradici a docela jasný reflex: co nejvěrněji napodobit. Ideál bývá, aby výsledek vypadal jako záběr přímo z obrazovky, stejné proporce, stejná plná žlutá, stejné oči. Jde o hold, který říká: zvládl jsem to zachytit.
Skupinka britských ilustrátorů se rozhodla udělat přesný opak. Místo věrné nápodoby vzali ikonické postavy Simpsonových a začali s nimi zacházet jako s výtvarným materiálem, natahovat je, rozmývat, přeformátovat do vlastní estetiky. A právě tady leží záhada, která stojí za prozkoumání: proč by někdo, kdo má Simpsonovy rád, záměrně rozbíjel jejich podobu?
Simpsons Drawing Club: neoficiální galerie na Tumblru
Projekt se jmenuje Simpsons Drawing Club a vznikl jako blog na platformě Tumblr. Sami jeho autoři ho popsali jako místo, kde se skupina přátel z Velké Británie sešla, aby kreslila postavy ze Simpsonových. V září 2012 na něj upozornilo několik webů věnujících se popkultuře, a právě tehdy bylo vidět, co za tím celým stojí.
Tři jména, která se v té době u projektu opakovala, jsou Jack Teagle, Sam Taylor a Isaac Lenkiewicz. Žádný z nich neměl žádnou vazbu na Fox ani na tvůrce seriálu, šlo o soukromou iniciativu, bez kurátora, bez galerie, bez vstupného. Kdokoli na internetu si mohl přijít podívat.
Jack Teagle je britský ilustrátor a kreslíř z jihozápadní Anglie, absolvent oboru ilustrace na Plymouthské univerzitě. V létě 2009 získal ocenění Nejlepší nová krev od organizace D&AD, která v Británii vyzdvihuje výjimečnou práci v designu a reklamě. Jeho práce vyšla u vydavatelství Nobrow Press a McSweeney’s. Pro Simpsons Drawing Club připravil webové komiksy zasazené do postapokalyptického Springfieldu, které pojmenoval Wasteland. Isaac Lenkiewicz, taktéž z Plymouthu, se věnuje ilustraci a komiksu a je spoluzakladatelem samizdatového projektu Lalala Pompom.
Obsah blogu nepředstavovaly jen jednoduché náčrty. Přispěvatelé zveřejňovali kresby postav, ilustrace ve stylu retro plakátů i komiksy, a přístupy se lišily kresba od kresby. Žádný jednotný styl, žádný závazný klíč k tomu, jak Simpsonovi mají vypadat.
Simpsonovi jako živná půda
Populární kulturní značky dokážou kolem sebe generovat aktivní tvůrčí prostor, který na originál reaguje, ale nepodléhá mu. Simpsons Drawing Club byl příkladem takového prostoru, neoficiálního, neřízeného, postaveného čistě na osobním zaujetí skupiny lidí, kteří seriál znali velmi dobře a chtěli s ním pracovat vlastním způsobem.
A tady je věc, která je na tom celém možná nejzajímavější: surrealistická reinterpretace je ve skutečnosti formou důkladného studia originálu. Aby mohl ilustrátor věrohodně rozbít estetiku Simpsonových, jejich proporce, barevnost, způsob, jakým jsou postavy sestrojeny, musí ji nejdřív opravdu znát. Taylorův Melthouse vznikl z hluboké znalosti předlohy a z odvahy s ní pracovat jinak.
Co o klubu nevíme, a proč to nevadí
Pár věcí zůstává nezodpovězených. Zdroje neříkají, zda byl klub otevřený všem, kdo chtěli přispět, nebo fungoval jako uzavřené uskupení na pozvání. Není zdokumentováno, jak dlouho projekt fungoval ani co z něj zbylo. To je u neoficiálních fanouškovských iniciativ docela běžné: vznikají rychle, žijí neformálně a systematické archivy po sobě nezanechávají.
Na hodnotě projektu to ale nic nemění. Simpsons Drawing Club ukázal, že fanouškovská láska se může projevit jinak než dalším zhlédnutím stejné epizody. Může z ní vzniknout práce, konkrétní, veřejná, dostupná komukoli s připojením k internetu. Taylorova kapající kresba visí na Tumblru místo v galerii a přesto jako galerie funguje.