Hlas z cívkové pásky
V soukromé sbírce jednoho nizozemského sběratele leží stará cívková páska. Je na ní zaznamenaný hlas J. R. R. Tolkiena z večera 28. března 1958, kdy ho jeho nizozemské nakladatelství a místní knihkupectví pozvaly na takzvanou Hobití večeři v Rotterdamu. Dorazilo přes 200 hostů, mezi nimi i spisovatelka Hella Haasse, a šlo o jedinou akci svého druhu, kterou Tolkien kdy navštívil.
Mluvil částečně anglicky, částečně nizozemsky, a doprostřed řeči vložil báseň ve vlastní elfské quenijštině i v angličtině. Než ji přednesl, žertoval, že hobiti se vždycky vyděsí, když někdo na večírku pohrozí recitací básně, a podotkl, že od chvíle, kdy se pustil do psaní Pána prstenů, uplynulo skoro přesně dvacet let.
Báseň samotná truchlila nad zkázou Rotterdamu za druhé světové války, kterou Tolkien téhož odpoledne viděl na vlastní oči při procházce městem, a končila povzdechem, že kolem sebe vidí až příliš mnoho následovníků Sarumana. Nahrávek, na kterých Tolkien takhle živě mluví o vlastním díle, se dochovalo jen velmi málo.
Proč o ní svět dlouho nevěděl
Tady je ten zvláštní moment: páska ležela desítky let mimo dohled veřejnosti, přestože ji někdo vlastnil a přesně věděl, co drží v ruce. Příčinou nebyla porucha ani zapomenutý archiv, ale rozhodnutí jednoho konkrétního člověka.
Sběratel, který hlídal poklad jako drak
Páska se našla v roce 1993 v jednom rotterdamském sklepě. Objevil ji René van Rossenberg, nizozemský znalec Tolkienova díla, který provozuje obchod věnovaný Středozemi. Tématem se zabýval dlouho předtím, už v roce 1992 přednesl příspěvek o Tolkienově návštěvě Nizozemska, později vydaný ve sborníku z konference k autorovu stému výročí narození.
Nahrávku si ale nechal skoro dvacet let jen pro sebe. Svůj postoj později sám přirovnal k drakovi Šmakovi, který hlídá poklad a syčí na kdekoho, kdo se přiblíží. Popsal to jako vědomé rozhodnutí střežit vzácný materiál.
Jak poklad nakonec vyplul na povrch
Zlom přišel díky Jayovi Johnstoneovi, spoluzakladateli jednoho fantasy a sci-fi webu. Vypátral, že van Rossenberg pásku vlastní, a dlouho ho přesvědčoval, aby ji uvolnil ze soukromí. Spolu s dalším tolkienovským webem pak spustili projekt na přeměření a digitalizaci originálního záznamu s cílem zpřístupnit ho fanouškům po celém světě.
Podle plánů z roku 2014 měla kompletní remasterovaná nahrávka vyjít na podzim téhož roku. Jiné zdroje ale i o několik let později uvádějí, že zůstává nevydaná. Které tvrzení nakonec platí, se z dostupných informací nedá s jistotou určit.
Proč na tom záleží
Tolkien sám o rotterdamském večeru později psal svému nakladateli Raynerovi Unwinovi, v dopise, který byl posléze zveřejněn jako Letter #206. Písemné svědectví tak existovalo dávno, jeho hlas k němu ale chyběl desítky let. Podle znalce Toma Shippeyho je právě tohle na celém příběhu vzácné: jde o Tolkienův proslov z prvních let úspěchu Pána prstenů, pronesený mezi přáteli, ve chvíli, kdy mohl mluvit zcela volně.
Podobné osobní záznamy slavných autorů přežívají často jen díky náhodě a rozhodnutí jednotlivců, ne díky institucím, které by je systematicky sbíraly. Díky sběrateli, který pásku našel ve sklepě, a nadšenci, jenž ho pak roky přesvědčoval k jejímu zveřejnění, můžeme dnes slyšet Tolkiena mluvit o vlastním díle jeho vlastními slovy, tak, jak to jednou jedinou noc udělal v Rotterdamu.
OPRAVY: žádné