Člověk, který dával do pořádku pánev slona
Kdyby existoval obraz, který donutí mozek na chvíli zastavit a zeptat se „počkat, co?“, tahle scéna by uspěla spolehlivě: chiropraktik přikládá ruce na sloní pánev a provádí cílenou manipulaci. Ne symbolicky. Doslova.
Dr. Norman „Rod“ Block z Jižní Kalifornie to udělal v útulku Meadowbrook Animal Sanctuary and Haven v Perris v Kalifornii. Než ale začal pracovat se zvířaty, strávil přibližně třicet let jako humánní chiropraktik. Přechod na zvířecí pacienty nebyl výstřelek, byl to vědomý krok. A na slonovi se nezastavil. Jeho seznam pacientů zahrnuje lamy, prasata, krocana, nespočet koní a psů a také paralyzovaného leguána.
Jak se ze skeptika stane průkopník
Dr. Gene Giggleman by tomu dřív nevěřil. Vystudoval veterinární medicínu s vyznamenáním magna cum laude na Texas A&M University a chiropraktiky původně považoval za šarlatány, to jsou jeho vlastní slova, nikoli novinová zkratka.
Pak přišel obrat. Giggleman se stal profesorem na Parker University v Dallasu, kde spoluzaložil program veterinární chiropraktiky, a sám uvádí, že provedl chiropraktické úpravy páteře tisícům psů a koček. Ale taky hadům, křečkům, pískomilům a morčatům. Kolegové z oboru prý ošetřují prasata, kozy a dokonce rodeo býky.
Konkrétní příběh, který Gigglemanovo myšlení obrátil, má jméno: Sparky. Kokršpaněl přicházel s opakovanými záchvaty, tři různí veterináři mu předepsali tři různé léky a majitelé stáli před rozhodnutím o utracení. Giggleman u psa zjistil subluxaci v krční páteři, provedl úpravu a záchvaty podle jeho slov ustaly. Sparky žil dalších šest let. Příběh skončil v knize, Gigglemanovo přesvědčení se obrátilo.
Jeden princip, stovky páteří
Základ celého oboru leží v předpokladu, který se snadno vysloví, ale těžko ověřuje. Block popisuje chiropraktiku jako přístup, jehož cílem je podpořit přirozený tok energie v těle, všude tam, kde ho blokuje subluxace nebo dysfunkční svalová skupina, má cílená manipulace tuto funkci obnovit. Jde tedy o teorii „toku energie,“ nikoli přímo o nervové signály v biomedicínském smyslu, a toto rozlišení stojí za zmínku.
Stoupenci veterinární chiropraktiky vyvozují, že tento princip není vázán na jediný druh. Páteř psa, hada i slona sdílí společný evoluční původ. Obratle, meziobratlové prostory, mícha, větvící se nervy, to vše se u různých savců i plazů opakuje v rozmanitých variacích. Liší se počet obratlů, jejich tvar, přístup zvenčí. Technika se proto musí přizpůsobovat, podobně jako řemeslník sahá k různému nářadí podle materiálu, přestože provádí tutéž operaci.
Jako formální obor se veterinární chiropraktika institucionálně ustavila v roce 1989 vznikem Americké asociace veterinární chiropraktiky (AVCA). Od svého vzniku do roku 2013 sdružení certifikovalo přes tisíc veterinářů a chiropraktiků, aktivních členů bylo v té době přibližně 560. Certifikace vyžaduje přibližně rok postgraduálního studia a zkoušky, obnovovat se musí každé tři roky. Jde ale o odborné osvědčení, ne o lékařskou licenci.
Leguán, který se nemohl hýbat
Dr. Block ošetřil paralyzovaného leguána. Zda se leguán uzdravil, z dostupných zdrojů nevyplývá. Tato mezera sama o sobě leccos vypovídá o tom, kde obor stojí.
Veterinární chiropraktika se dosud opírá převážně o anekdotická hlášení od samotných praktikujících. Kontrolované klinické studie prokazující účinnost u zvířat k dispozici nejsou. Mechanismus, o nějž se teorie opírá, takzvaná subluxace páteře, standardní medicína neuznává za prokázaný fyziologický jev, a to ani v humánní, ani ve veterinární oblasti.
Jde o reálný stav mladého oboru na pomezí dvou profesí. Přidávají se k tomu nejasná pravidla praxe: v Kalifornii a Texasu musí chiropraktik pracovat pod dohledem veterináře, v Nevadě nebo Oklahomě stačí samotný certifikát. Co platí přes hranici státu, se liší.
Proč nás páteř hada nutí přemýšlet
Na základě dostupných dat je Gigglemanův příběh dokladem toho, jak zvídavost přepisuje předsudky, nikoli dokazem klinické účinnosti oboru. A platí to v obou směrech: přesvědčení, že víme přesně, co funguje a co ne, je stejný předsudek jako slepá víra v každou novou techniku.
Fakt, který zůstane poté, co se odloží otázka účinnosti, je anatomický: páteř křečka, hada, lamy a slona sdílí evoluční základ s páteří člověka. Co z toho pro pochopení pohybu a nervové soustavy napříč živočišnou říší skutečně plyne, jsou otázky, na které věda teprve poctivě shromažďuje odpovědi.