Pes vstoupí, socha vyjde
V soutěžní hale v pennsylvánském Hershey přijde na pódium pudl. Naprosto normální pudl. Za dvě hodiny z toho samého pódia odejde zelená trojrozměrná skulptura Yody ze Hvězdných válek, zformovaná ze srsti živého psa. Žádné triky zákulisí, žádný střih záznamu. Proměna se odehraje před zraky porotců i publika, v reálném čase.
To je kreativní psí grooming na amerických soutěžích. A kdo to vidí poprvé, chvíli trvá, než si to správně složí dohromady.
Dvě hodiny, nebo rok?
Výsledek na první pohled vypadá jako dílo, na které by potřeboval sochař několik týdnů. Časomíra na soutěžním pódiu ale ukazuje nanejvýš dvě hodiny, v některých kategoriích dva a půl až tři. A ani vteřinu navíc.
Výsledek vzniká daleko před soutěžním dnem, dvě hodiny na pódiu jsou jen finální akt celoroční přípravy.
Rok příprav, které není vidět
Celý proces začíná mnoho měsíců před soutěžním dnem. Majitel psa záměrně nechá srst narůst do co největší délky. Bez dostatečného objemu srsti by groomer prostě neměl z čeho tvarovat. Srst je tu materiálem, stejně jako kámen pro sochaře, a materiálu musí být dost.
Paralelně s tím groomer po celý rok opakovaně zkouší a ladí svůj design. Testuje střihové techniky, proporce, barevné kombinace. Na soutěžní den nenastupuje s improvizací, ale s přesně nacvičenou posloupností pohybů. Přirovnání z ledního krasobruslení sedí překvapivě dobře: publikum vidí čtyři minuty na ledě, za nimiž stojí roky tréninku. Soutěžní dvě hodiny jsou jen špičkou celého ledovce.
Jak se ze srsti stane socha
Technický postup má jasně danou logiku. Nejprve přichází střih. Groomer tvaruje srst do prostorových objemů a definuje základní tvar výsledné skulptury. Teprve pak přichází barva. Toto pořadí není náhoda: barva nanášená na špatně vytvarovanou srst výsledek nezachránila. Tvar musí být správný dřív, než na něj přijde jakákoli vrstva pigmentu. K barvení slouží speciální pera s inkoustem, barevné umělecké křídy a spreje s dočasnou barvou na vlasy.
Proč jsou na těchto soutěžích téměř výhradně pudlové? Jejich srst je dostatečně hustá, dostatečně kudrnatá a drží tvar lépe než srst většiny jiných plemen. Podobné vlastnosti má i bišonek, ale pudl zůstává dominantní volbou. Účastnit se mohou i jiná plemena nebo míšenci, podmínkou je hustá kudrnatá srst, která prostorové tvarování vůbec umožní.
Tematická šíře soutěžních prací pokrývá výjimečně široké spektrum: od postav ze Sezamové ulice přes disneyovské motivy, tygry, slony, draky, lvy, exotické ptáky až po roboty. Yoda je jeden příklad mezi mnoha. Standardem není žádný konkrétní motiv, standardem je úroveň ambice.
A co bezpečnost barev?
Soutěžní pravidla vyžadují použití netoxických přípravků. Lidské barvy na vlasy, které obsahují amoniak, peroxid nebo látku označovanou zkratkou PPD, jsou pro psy nebezpečné a na soutěžích se použít nesmějí. Barvení psí srsti některé státy USA zákonem dokonce úplně zakazují.
Člověk, který to všechno zdokumentoval
Většina světa by o existenci těchto soutěží pravděpodobně nikdy nevěděla, nebýt fotografa Rena Netherlandse z floridského Clearwateru. Netherland pod značkou Animal Photography cestuje přibližně osm měsíců ročně napříč celými Spojenými státy a dokumentuje psí groomingové soutěže, výstavy a veletrhy. Navštívil města v desítkách států, od Pennsylvánie a New Jersey přes Texas a Georgii až po Kalifornii a Massachusetts.
Sám říká, že za celou dobu práce nikdy nebyl svědkem toho, aby groomer psovi ublížil, a psi na soutěžích podle něj působí klidně. To je ale jeho osobní pozorování, nikoli veterinární posouzení, a takový rozdíl je dobré mít na paměti.
Výherce soutěže může odnést cenu přes pět tisíc amerických dolarů. Ale kdo do přípravy vloží celý rok, závodí zřejmě o víc než jen o výhru. Výsledek je prostě buď vidět, nebo ne.