Pizza, která nikdy nedorazila ke dveřím
Anson Lemmer, devatenáctiletý rozvážeč z pizzerie Uncle Pizza v Glenwood Springs v Coloradu, měl v noci 15. června 2015 za sebou poslední rozvoz směny. Objednávka na Valley View Road vypadala úplně obyčejně: dvě dvacetipalcové pizzy Uncle Chris, jejich verze havajské pizzy, a dva dvoulitrové nápoje, dohromady za necelých 55 dolarů. Místo zákazníka u dveří ale našel tři muže venku. Jeden ležel na zemi a modral, druhý telefonoval se záchrannou službou, třetí se mu snažil dýchat z úst do úst. V práci byl teprve pár dní a žádné zaškolení ho na tohle nepřipravilo.
Umíš KPR?
Ve chvíli, kdy Lemmer vystoupil z auta, mu někdo z přítomných hodil otázku: umí KPR, tedy kardiopulmonální resuscitaci, srdeční masáž kombinovanou s umělým dýcháním? Na rozmyšlenou měl zlomek vteřiny. V ruce krabici s pizzou, před sebou cizího člověka v ohrožení života a dva lidi, kteří zjevně potřebovali vystřídat. Mohl zůstat stát opodál, nechat rozvoz rozvozem a odjet dál po trase. Místo toho hned odpověděl, že ano, a vstoupil do kruhu lidí kolem muže na zemi.
Jak se vlastně dělá resuscitace
Stlačování hrudníku funguje jednoduše: srdce přestalo samo pumpovat krev, takže ji tam na chvíli musí dostat vnější tlak rukou. Pravidelné rytmické stlačování hrudní kosti vhání okysličenou krev k mozku a dalším orgánům, dokud se srdce nerozběhne samo, nebo dokud nedorazí profesionální pomoc. Je to fyzicky vyčerpávající práce, proto se zachránci v ideálním případě střídají. Lemmer při stlačování cítil, jak mu pod rukama povolují žebra, a sám později poznamenal, že se muž po probuzení bude cítit celý pomlácený. Krátce po jeho zapojení dorazil policista s dýchací maskou, o pár minut později záchranáři z glenwoodského hasičského sboru. Celkem to trvalo odhadem deset až patnáct minut, než muž začal znovu dýchat a začal se probírat. Pak ho odvezli do nemocnice.
Z kluka, co rozváží pizzu, na muže, co rozváží pizzu
Objednávku si nakonec nikdo nepřevzal tak, jak měl. V tom, co se s pizzou stalo potom, se zdroje rozcházejí, jedny tvrdí, že si ji lidé nechtěli vzít, jiné naopak zmiňují, že muž po probuzení Lemmerovi potřásl rukou a dal mu dobré spropitné. Jisté je, že se celá směna zvrtla v úplně jiný příběh, než jaký si Lemmer ráno představoval. Sám to vystihl větou, kterou po telefonu řekl rodičům: odjel jako kluk, co rozváží pizzu, a vrátil se jako muž, co rozváží pizzu.
Co se ze zprávy nedozvíme
Řada otázek zůstává otevřená. Není jasné, co přesně muže na trávníku potkalo, jestli šlo o srdeční zástavu, nebo o jinou příčinu, která mu bránila dýchat. Lemmer sám přiznal, že neví, jak se muž vůbec ocitl na zemi, nikdy si s ním nepromluvil a jeho jméno se na veřejnost nikdy nedostalo. Víme, že KPR se Lemmer naučil mnohem dřív, ve dvanácti letech, v kurzu Červeného kříže pro hlídání dětí, ale použít ji musel poprvé až teď. Jak přesně dopadla mužova další léčba v nemocnici, z dostupných zpráv nevyplývá.
Proč se tohle vyplatí umět
Z celého příběhu ale plyne jedna prostá věc. Lemmer uměl KPR roky, aniž by ji kdy použil, a sám řekl, že mu ta znalost dávala klid, že by v krizi dokázal zareagovat. Taky zmínil takzvaný efekt přihlížejícího, jev, kdy čím víc lidí je nehodě nablízku, tím míň se kdokoli z nich cítí povinen zasáhnout. Jemu to nehrozilo, protože měl co nabídnout. Za svůj zásah dostal od Amerického červeného kříže ocenění Lifesaver Award a přiznal, že ho dojala podpora lidí z celého světa. A nezůstalo u jedné záchrany: o pár let později provedl na turistickém výletě Heimlichův manévr na kamarádovi, který se dusil kouskem cukroví. Kurz první pomoci trvá pár hodin, a jak ukazuje tenhle příběh, výsledek se nemusí projevit hned, ale kdykoli později, třeba na trávníku cizího domu.