Ryba, co se nehoupe, ale šourá
Francouzský kuchař Emeric Benhalassa vyrazil na noční ponor u pobřeží Bali v Indonésii jen tak, pro radost. Jeho baterka ale přilákala tvora, který se k němu sunul po mořském dně způsobem, jaký byste od ryby nečekali. Přešlapoval po dně krok za krokem, jako by měl místo ploutví drobné nohy.
Benhalassa si to vysvětlil tím, že ho ryba zřejmě vyhledala kvůli světlu baterky. Zážitek popsal jako bizarní a zároveň půvabný a tušil, že by mohl zaujmout i lidi na internetu. Měl pravdu, záběry se rozšířily dál a ukázaly tvora z čeledi, které se přezdívá stingfish, tedy příbuzné ropušnic a škorpén, konkrétně z rodu Minous.
Proč to nedává smysl
Od ryb čekáme plavání. Odrážejí se ocasní ploutví, tělo se vlní ze strany na stranu, a když rybu vytáhnete z vody, bezmocně se plácá, protože na souchozí pohyb prostě není stavěná. Žádné nohy, žádné klouby, žádný krokový mechanismus.
Jenže tahle ryba se pohybovala vpřed cíleně, krok za krokem, jako by přesně věděla, kam jde. A tady narážíme na otázku, která boří zažitou představu o tom, co rybí tělo vůbec umí: jak se dá chodit bez nohou a kloubů?
Jak to tělo dokáže
Žádné nohy tihle tvorové opravdu nemají. Místo toho se u stingfish v průběhu evoluce část prsních ploutví rozdělila na samostatné výběžky, které fungují jako jednoduché opěrné body. Mořský biolog Hiroyuki Motomura z Kagošimské univerzity vysvětluje, že stingfish a jejich příbuzní těmito výběžky prohledávají bahno a hledají v něm červy a korýše.
Jde spíš o soustavu pevných výztuh než o klasickou nohu s klouby, jako máme my. Tělo se o ně opírá a posouvá vpřed, podobně jako člověk o hůlky při chůzi. Evoluce tu nevymyslela nohy, jen přetvořila ploutev tak, aby plnila jinou práci, než na jakou je stavěná u většiny ryb. Mimochodem, tahle ryba má u báze hřbetních trnů ještě jedové žlázy, takže kromě nenápadné chůze po dně umí i pořádně bodnout.
K čemu jí to je
Dává smysl spojovat tenhle neobvyklý pohyb s lovem. Odborníci popisují, že stingfish svými prsními výběžky skutečně prohledávají dno, kde se v bahně skrývají korýši a drobní červi, tedy jejich běžná potrava. Pomalý krok navíc nevytváří tak nápadné vlnění vody jako plavání, takže se ke kořisti možná dostanou nenápadněji než rychlým proplutím kolem.
Jestli přesně tohle dělala i ryba natočená u Bali, tedy jestli v tu chvíli lovila, nebo jen reagovala na světlo potápěče, se s jistotou říct nedá. Mechanismus pohybu je zdokumentovaný, konkrétní záměr v daném okamžiku zůstává dohad.
Co ještě nevíme
Ani odborníci se neshodli, o jaký přesný druh šlo. Ichtyolog, tedy odborník na ryby, Jeff Williams ze Smithsonova institutu vsadil na pruhovanou stingfish druhu Minous trachycephalus. Leo Smith z Kansaské univerzity s ním nesouhlasil kvůli barvě ocasu a tipoval jiný, pestřeji zbarvený druh. Stuart Poss z Kalifornské akademie věd připustil obě možnosti a navíc ještě třetí, anglicky nazývanou whitetail goblinfish. Shoda nikdy nevznikla.
Nevadí to tak docela. Tihle tvorové tráví většinu dne zahrabaní v bahně, takže je potápěči vidí jen zřídka, na denní světlo se obvykle dostanou až ve chvíli, kdy je vyloví rybáři lovící krevety. Jedno noční setkání u Bali tak připomíná, že i v dobře prozkoumaných mořích zbývá spousta věcí, které teprve čekají na vlastní pozorování.