Kráva, kterou museli ujít pěšky
Skupina nadšenců v Edinburghu rozložila mapu města a tužkou obtáhla ulice, které tvoří trasu dlouhou zhruba 21 kilometrů, obrys zvířete, jemuž se říká Skotská kulturní kráva. Nestačilo jim ale zvíře najít jen na papíře, museli ho projít osobně. Vzali si mapu, GPS a cestu dokumentovali fotkami. Trasa se prý málokdy zvládne za jeden den, proto jí sami přezdívají „Everest kartozoologie“, nejnáročnější výzva v oboru, kde se jinak chodí spíš na kilometr nebo dva.
Proč v chaosu ulic vidíme zvíře?
Uliční sítě nikdo nekreslil s úmyslem vytvořit zvíře, rostly stovky let podle terénu, řek a náhodných rozhodnutí stavitelů. Přesto se v nich dá najít tvar, který vypadá jako záměr. V Oslu kartozoologové objevili trasu zvanou „kůň Dala“, vedoucí od parlamentu k radnici. Kůň Dala je ale tradičně švédský motiv, takže jeho výskyt v Norsku nedává zjevný smysl, i sám zakladatel oboru přiznává, že jde o záhadu.
Jak se zvíře v mapě hledá a dokazuje
Kartozoologie, doslova „mapová zoologie“ (z francouzského carte a latinského základu pro zoologii), postupuje ve dvou krocích. Nejdřív někdo studuje plán ulic a hledá linii připomínající obrys zvířete, podobně jako když v mracích hledáme tváře. Pak přichází terén: trasu je nutné fyzicky projít, vyfotit a zapsat, tomu se říká „kontůrování“.
Určení druhu zvířete není jednorázové, co se zprvu jeví jako parohy, se při bližším zkoumání může ukázat jako uši. Je to podobné jako interpretace básně: neexistuje jedna definitivní pravda, spíš shoda mezi badateli. Tahle směs náhody a interpretace vysvětluje i zdánlivě nemožného švédského koně v Oslu, nikdo ho tam nenakreslil záměrně, kartozoologové ho tam prostě uviděli.
Od rybí skici k vědecké společnosti
S myšlenkou hledat zvířata v uličních plánech přišel norský spisovatel Tor Åge Bringsværd, který ji poprvé popsal v textu z roku 1975 o rybě objevené v plánu Reykjavíku. Slovo „kartozoologie“ se v tisku objevilo až v jeho knize z roku 2003, kdy také 19. června vznikla v Oslu Norská kartozoologická společnost. Bringsværd rád pohrává s hranicí mezi fikcí a skutečností a kartozoologie je přesně tenhle typ hry: tváří se vážně, ale v jádru je to literární žert, který si začal žít vlastním životem.
Zvěř schovaná po celém světě
Edinburská kráva není jediný exemplář. V Kodani kartozoologové našli „ošklivé kačátko“, připomínku Andersenovy pohádky. V Bringsværdově rodném Skienu identifikovali jelena, kterého město později použilo jako symbol svého tisíciletého výročí. V londýnské City se zase v ulicích skrývá pes. Základní myšlenka zní, že svého tvora má schované úplně každé město, stačí ho najít a projít.
Ne každý tvar obstojí
Kartozoologie ale neznamená vidět zvíře v čemkoli. I Bringsværd přiznává, že ne každý navržený obrazec splňuje nároky oboru, jako příklad uvádí souhvězdí Labutě, které podle něj vůbec labuť nepřipomíná, přestože se tak jmenuje už stovky let. Obor má vlastní přísná kritéria, co ještě jako zvíře obstojí.
Spisovatel, který kreslil mapou dřív
Podobnou myšlenku použil už spisovatel Paul Auster. V románu Město skla z roku 1987 jedna z postav svými toulkami po New Yorku vykreslí na mapě nápis „VĚŽ BABEL“. Zakladatel kartozoologie tento kousek označuje za „proto-kartozoologii“, předobraz oboru z dob, kdy ještě neměl jméno.
Co nám to říká o nás samých
Kartozoologie vyšla i v časopise Annals of Improbable Research, který se věnuje humorné vědě, jde o vědomou hru na akademický obor s humorným podtextem. Za tím vším ale stojí starší lidská potřeba hledat v chaosu vzorce a dávat věcem smysl, podobně jako dávní astronomové pojmenovávali souhvězdí zvířat podle náhodných shluků hvězd. Kdo si všimne krávy v ulicích Edinburghu, dělá vlastně totéž co jeho předkové s noční oblohou.