Rozteklý Homer jako výtvarné dílo
Kresba se jmenuje „Melthouse“ a nakreslil ji výtvarník Sam Taylor. Postavy Simpsonových se v ní doslova rozpíjejí a stékají, jako by je někdo nechal na rozpáleném okenním parapetu. Nic takového nenajdete v žádném oficiálním merchandisingu ani v katalogu studia, které seriál vyrábí. Přesto tahle kresba vznikla z upřímné lásky k Simpsonovým. To je ten podivný paradox: dílo ze světa seriálu, které ten svět rozkládá na součástky.
Galerie bez vernisáže, klub bez vedení
Simpsons Drawing Club je blog na Tumblru, za kterým stojí malá skupinka blízkých přátel z Velké Británie. Žádný producent ho nezaložil, žádná smlouva výtvarníky nevázala, žádný honorář je nečekal. Prostě se sešli lidé, kteří mají rádi Simpsonovy, a začali zveřejňovat kresby.
Mezi prvními přispěvateli byli ilustrátoři Jack Teagle a Isaac Lenkiewicz, oba z jihozápadní Anglie. Teagle studoval ilustraci na Plymouthské univerzitě, v létě 2009 získal ocenění Best New Blood od britské organizace pro design a reklamu D&AD a publikoval u nakladatelství Nobrow Press a McSweeney’s. Lenkiewicz je mimo jiné spoluzakladatelem samonákladatelského projektu Lalala Pompom. Blog zahrnoval kresby postav, komiksy, pin-upy a ilustrace v široké škále výtvarných stylů.
Tumblr k tomuhle účelu seděl jako ulitý. Umožňoval okamžité zveřejnění bez redakčního filtru, bez kurátora, bez jakéhokoli přijímacího řízení. Klub fungoval jako sdílený skicák, do kterého mohl kdokoli přidat vlastní příspěvek a kdokoli jiný do něj nahlédnout.
Proč zrovna Simpsonovi
Seriál Simpsonovi vysílá stanice FOX již celé generace. Vizuální jazyk seriálu se stal součástí popkultury natolik, že ho bez vysvětlování rozpoznají lidé s naprosto různými životními zkušenostmi. Žlutá pleť, kulatá hlava, čtyři prsty na ruce. Jsou to skoro piktogramy. A jakmile existuje sdílená vizuální abeceda, výtvarníci z ní mohou skládat vlastní slova, aniž by divákovi museli cokoli zdlouhavě uvádět do kontextu.
Fanart není kopírování
O fanouškovské tvorbě obecně panuje představa, že jde o méně originální způsob obdivování předlohy. Jako byste si přinesli domů pohlednici a tím tvůrčí práce skončila. Simpsons Drawing Club fungoval jinak, výtvarníci předlohu přetvářeli do vlastního výtvarného jazyka.
Taylorova „Melthouse“ s rozteklými, deformovanými postavami je výmluvný příklad. Simpsonovi jsou v ní přítomni jako kontext, ne jako šablona. Divák postavy rozpozná, ale kresba stojí na vlastních výtvarných rozhodnutích. Jack Teagle pro klub vytvořil webový komiks „Wasteland“, který zasazuje postavy ze Springfieldu do postapokalyptického prostředí. Se seriálem sdílí jen původní postavy, jinak se pohybuje ve zcela jiném výtvarném světě.
Předloha tu funguje jako společný jazyk, který divákovi dílo okamžitě ukotvuje v kontextu, i když vizuálně vypadá úplně jinak. Výtvarník nemusí vymýšlet nové postavy ani budovat světy od nuly, může rovnou přeskočit k tomu, co ho skutečně zajímá: k formě, deformaci, stylu, příběhu. Simpsonovi jsou odrazový bod. Kam výtvarník dojde, závisí jen na jeho vlastních rozhodnutích.