Muž, který šest let hrál cizí roli
V říjnu 2012 přinesl dánský deník Jyllands-Posten příběh, který zní jako scénář špionážního filmu, jenže měl mít reálné důsledky. Hlavní postavou byl Morten Storm, bývalý motorkář a drobný kriminálník z Dánska, který v mládí konvertoval k islámu. Později víru opustil a stal se, podle svých slov, dvojitým agentem pracujícím pro dánskou rozvědku PET, britské tajné služby MI5 a MI6 a americkou CIA.
Storm tvrdí, že se s jemenským kazatelem Anwarem al-Awlakim spřátelil v roce 2006. Awlaki patřil mezi nejvlivnější propagandisty al-Káidy, člověka narozeného v USA, který uměl oslovit i publikum na Západě. Právě tahle schopnost z něj dělala jeden z hlavních cílů amerických tajných služeb. Storm podle svého vyprávění kontaktoval dánskou rozvědku krátce poté, co se s Awlakim seznámil, a další roky strávil budováním důvěry uvnitř jeho okruhu.
Proč hledaný propagandista potřeboval dohazovače
V roce 2008 se Awlaki Stormovi svěřil s problémem, který nemá nic společného s válkou ani propagandou. Byl nespokojený se svými dvěma manželkami a chtěl si vzít třetí, tentokrát ženu ze Západu, která by chápala jeho pohled na svět lépe než jeho dosavadní rodina. Požádal tedy Storma, ať mu takovou ženu najde.
Je to detail, který na obávaném propagandistovi teroristické sítě působí skoro komicky lidsky. Muž, který se skrýval před nejsilnějšími zpravodajskými službami na světě, řešil partnerský život přes kontakt, o kterém netušil, že pracuje pro druhou stranu.
Nevěsta z Facebooku a kufr se sledovačkou
Storm našel vhodnou kandidátku přes Facebook. Byla to tehdy dvaatřicetiletá Chorvatka Irena Horaková, konvertitka k islámu, která v nové víře přijala jméno Aminah. Podle Storma netušila, že muž, který jí sňatek zprostředkoval, spolupracuje se západními tajnými službami. Za úspěšné zprostředkování dostal od CIA odměnu 250 000 dolarů.
Do příprav na svatbu zapojily rozvědky i techniku. Do kufru, který měla Aminah při cestě za Awlakim, nechaly umístit sledovací zařízení. Cíl byl jasný: zjistit přesnou polohu muže, kterého roky nedokázaly nikde zachytit. Bez takové lokace je totiž i sebelépe vycvičená jednotka nebo dron bezmocný, protože neví, kam zamířit.
Vyměněná zavazadla zhatila plán
V červnu 2010 se Aminah vydala do Jemenu, aby se za Awlakiho provdala. Než ale dorazila z hlavního města Saná do odlehlých kmenových oblastí na jihu země, kde se měl sňatek odehrát, udělali lidé z Awlakiho okolí něco naprosto rutinního: z bezpečnostní opatrnosti jí vyměnili zavazadla. Kufr se sledovačkou tak nikdy nedorazil tam, kam měl.
Šest let budování důvěry, zprostředkovaný sňatek i promyšlená technika v jednom okamžiku ztroskotaly na obyčejném bezpečnostním zvyku, jaký by na Awlakiho místě udělal možná kdokoli jiný.
Smrt přišla jinou cestou
Awlaki si manželku evidentně vybral dobře. V jedné zprávě, kterou si přečetl i Jyllands-Posten, napsal, že Aminah nejen naplnila jeho očekávání, ale byla „mnohem lepší“. O neúspěchu s kufrem zřejmě neměl ponětí.
Storm podle svého tvrzení později poslal Awlakimu ještě jeden dárek, tentokrát USB disk, do kterého bylo opět vložené sledovací zařízení. Právě tahle stopa měla nakonec vést k dronovému útoku CIA, při kterém Awlaki 30. září 2011 zahynul spolu s americkým propagandistou al-Káidy Samirem Khanem. Jenže v rozhovoru nahraném téhož roku jeden z Američanů trval na tom, že k zásahu vedla úplně jiná zpravodajská stopa. CIA se k celé věci nikdy oficiálně nevyjádřila, takže kolik z toho byla zásluha Storma a kolik jiných zdrojů, zůstává otevřené.
Co zůstává nejasné
Příběh má víc temných míst, než se na první pohled zdá. Netušíme, jestli Aminah někdy zjistila, komu vlastně sňatek vděčila za zprostředkování. Po Awlakiho smrti se podle Storma ozvala e-mailem a prý se nabídla jako sebevražedná atentátnice, byla ale odmítnuta. Co se s ní stalo dál, se neví.
Otevřená zůstává i právní a etická stránka celé operace: dánská rozvědka má zákaz provádět atentáty, a použití nic netušící ženy jako živé návnady bývá označováno za formu obchodu s lidmi. Stormovo svědectví navíc zůstává hlavním zdrojem velké části příběhu, a ne všechno se dá nezávisle ověřit.