Tukanice, co přišla o půl zobáku
Tieta je tukanice druhu Ramphastos vitellinus, kterému se v Brazílii říká tucano-de-bico-preto, tedy doslova tukan s černým zobákem. V březnu 2015 ji zachránili při zásahu proti nelegálnímu prodeji zvířat na jednom z trhů v Riu de Janeiru. Byla vyhublá, podvyživená a chyběla jí větší část horního zobáku. Jak přesně o něj přišla, se nepodařilo s jistotou zjistit: mohlo jít o týrání ze strany pašeráků, nebo o útok jiného, většího ptáka během převozu.
Tieta nakonec nedostala obyčejnou protézu z veterinární ordinace. Čekala ji náhrada navržená přesně podle anatomie jejího druhu a vytištěná na 3D tiskárně, zákrok, který jí v podstatě vrátil šanci na přežití.
Proč je zobák víc než jen „zobák“
U tukanů rozhoduje zobák nejen o příjmu potravy, ale i o regulaci tělesné teploty. Proto byla ztráta zobáku pro Tietu vážným ohrožením života, a ne jen kosmetickým problémem.
Klimatizace jménem zobák
Tukaní zobák totiž neslouží jen k lovu a zpracování potravy. Je to zároveň nástroj, kterým pták odvádí z těla přebytečné teplo. Bohatě prokrvená tkáň zobáku umožňuje regulovat, kolik krve do něj proudí, a tím ovlivnit, kolik tepla se vyzáří ven, podobně jako chladič odvádí teplo z motoru auta. Chybějící horní zobák proto pro Tietu znamenal přímé riziko úhynu: neschopnost přijímat potravu i hrozbu přehřátí v jednom.
Zobák z tiskárny, testovaný na vycpaninách
Na náhradě pracoval tým organizace Instituto Vida Livre ve spolupráci se třemi univerzitami, konkrétně UFRJ, PUC-Rio a Universidade Anhanguera, a se státní agenturou na ochranu přírody Ibama. Projekt koordinoval inženýr Roched Seba, ředitel Instituto Vida Livre, pod akademickým dohledem profesorky Carly Cipolly. Samotný 3D model navrhl výzkumník Gustavo Cleinman.
Tvar a uchycení protézy tým nejdřív zkoušel na vycpaném tukanovi, zapůjčeném z botanické zahrady, a poškozený zobák si nechal naskenovat v experimentálním centru na PUC-Rio. Než se dostali k finální verzi, prošli čtyřmi prototypy. Hotová protéza byla vytištěná z plastu ABS a potažená pryskyřicí na bázi ricinového oleje, brazilské technologie, patrně kvůli větší šetrnosti k živé tkáni. Samotný tisk trval asi dvě hodiny, ale celý vývoj od skenování po čtvrtý prototyp zabral zhruba tři měsíce. Výsledný kousek měří přes 4 centimetry a váží 4 gramy, při hmotnosti samotné Tiety kolem 300 gramů šlo o rozdíl, který rozhodoval, jestli pták vůbec udrží hlavu vzpřímenou a dokáže dál létat.
Čtyřicet minut, které rozhodly
Protézu Tietě chirurgicky připevnili 27. července 2015, přišroubovanou k zachovalé spodní části zobáku. Samotný zákrok trval asi 40 minut, tedy relativně krátkou dobu, lékaři ho ale označili za delikátní kvůli celkové anestezii, kterou si manipulace s citlivým ptačím organismem vyžádala.
Před operací se Tieta pokoušela jíst tak, že potravu vyhazovala do vzduchu a chytala ji za letu, uspěla ale jen jednou ze tří pokusů. Po zákroku potřebovala pouhé tři dny, než si na nový zobák zvykla. Zpočátku ignorovala nabízené ovoce a na potravu zareagovala, až když dostala živou kořist, žížaly a šváby, na které zareagovala přirozeným instinktem.
Zobák jako vstupenka zpátky do života
Samotnou Tietu nový zobák do volné přírody nevrátí. Podle zástupkyně agentury Ibama Taciany Sherlockové by se bez lidské péče neobešla ani v zajetí. Zato jí umožnil fungovat jako plnohodnotný jedinec svého druhu: podle odhadů z roku 2015 měla s partnerem šanci na zdravá mláďata, která by díky obnovené funkci zobáku mohla krmit a která by jednou mohla být vypuštěna zpátky do přírody.
Šlo o první zákrok tohoto druhu v Brazílii. Tieta pak s novým zobákem žila dál a zemřela přirozenou smrtí v roce 2018, tedy zhruba tři roky po operaci, která jí vrátila schopnost jíst i regulovat teplo vlastního těla.