Hra bez aplikace a bez kostek
Pendleton Ward, tvůrce animovaného seriálu Adventure Time, si na novou hru nepořídil ani aplikaci, ani sadu kostek a pravidel na papíře. Otevřel ji rovnou na Twitteru, pod účtem @buenothebear, v rámci projektu zvaného Quest Attack. Spoluhráčem se mohl stát kdokoli, kdo jeho tweety náhodou zahlédl: stačilo napsat příkaz ve stylu starých textových her, třeba použij meč na skřítka. Z té záplavy návrhů pak Ward vybíral ty, které ho zaujaly, a výsledek sám nakreslil jako další políčko příběhu.
Kdo tu vlastně velí?
U klasické hraní na hrdiny sedí u stolu jeden vypravěč a hráči se střídají podle jasných pravidel. Tady mohl psát kdokoli a kdykoli, bez omezení. Co tedy bránilo tomu, aby se příběh během pár hodin rozpadl do stovek vzájemně si odporujících příkazů? A kdo vůbec rozhodoval, který z tisíce návrhů se „opravdu stal“ součástí děje?
Jeden filtr, jedno tlačítko pauzy
Odpověď je jednoduchá: rozhodoval výhradně Ward. Hra odstartovala 20. května 2014 tweetem, v němž se hráč probouzí ve vězeňské cele a ptá se, co dál. Z reakcí, které se pod tím hrnuly, si Ward vybíral příkazy podle vlastního vkusu, od „zkontroluj záchod“ přes „promluv se strážným“ až po „polib krysu“, a jen ty proměňoval v kresbu. Server The Verge přirovnal výsledný chaos ke hře Twitch Plays Pokémon, kde o postupu rozhodovaly tisíce náhodných diváků najednou, místo jednoho hráče.
Hra měla i vestavěné tlačítko pauzy. Protože běžela v reálném čase, Ward ji čas od času zastavil, třeba když musel odběhnout na pracovní oběd. Příběh se pak nehnul ani o krok, dokud ho tweetem sám neodpauzoval někdo z publika. Ward tak byl zároveň hráčem i sítem: dav mohl navrhovat cokoli, poslední slovo ale mělo vždy jeho pero.
RPG v krvi autora
Quest Attack není u Warda osamocený výstřelek. Sám o Adventure Time řekl, že jeho největší inspirací byly Dungeons & Dragons a že při psaní seriálu má pocit, jako by vedl klasickou kampaň, prostě píše příběhy, které by si sám chtěl zahrát s kamarády u stolu. Podle jeho slov dokonce nechává postavu Finna sbírat zlato a kořist přesně tak, jak by to udělal hráč v podzemní kobce. Traduje se také, že samotný nápad na seriál vznikl z toho, že on a jeho přátelé neměli tolik času na hraní, kolik by si přáli, tahle historka se ale nepodařila nezávisle potvrdit, takže ji berme spíš jako oblíbenou anekdotu než doložený fakt. Jisté naopak je, že o tři roky později se Ward podílel na oficiální dobrodružné kampani pro Dungeons & Dragons s názvem Hrobka zapomnění, určené pro postavy od první do jedenácté úrovně.
Co dobový zápis neprozradil
Zpráva, která o hře referovala 23. května 2014, popisuje princip, ale nikoli jeho konec. Nevíme, jak dlouho Quest Attack reálně běžel, kolik lidí se do něj postupně zapojilo, ani podle jakého přesného klíče Ward vybíral vítězné tweety, kromě toho, že šlo čistě o jeho osobní vkus. Kdo hru jen sledoval a sám psát nechtěl, mohl prý celé dění zpětně procházet na archivační službě. Jestli šlo o krátký experiment na pár dní, nebo o projekt, který žil měsíce, zůstává otevřenou otázkou, stejně jako u spousty podobných internetových kuriozit, které čas postupně smazal.