Přísný farmář je ve skutečnosti zubař
Ten obraz zná skoro každý, i když netuší, že ho zná. Přísný muž s vidlemi, strohá žena po jeho boku, za nimi bílý domek s nezvykle honosným gotickým oknem. Jmenuje se American Gothic, namaloval ho Grant Wood v roce 1930 a dodnes visí v Art Institute of Chicago. Je to přitom překvapivě malý obraz, jen 78 na 65 centimetrů.
Řada diváků v postavách roky viděla farmářské manžele. Wood je ale zamýšlel jako otce a dceru, a ani to není celá pravda. Muž s vidlemi je zubař Byron McKeeby, tehdy dvaašedesátiletý. Žena vedle něj je Nan Wood Graham, malířova vlastní sestra, tehdy dvaatřicetiletá. Dva lidé, kteří spolu nebyli příbuzní tak, jak obraz naznačuje, mu krátce pózovali jako rodina, jaká nikdy neexistovala. A podobně vyfabrikovaný byl nakonec i muž, který je namaloval.
Malíř, který si hrál na farmáře
Grant Wood si vybudoval veřejnou image prostého venkovského chlapíka. Kritička Janet Maslinová později napsala, že přátelé ho znali jako homosexuála, který si se svou rolí farmářského kluka v montérkách trochu pohrával. Historici umění se dnes většinou domnívají, že Wood byl zavřený gay muž, a to v době, kdy by otevřené přiznání mohlo znamenat konec kariéry i společenského postavení.
Se skutečným venkovským životem přitom měl společného málo. Od roku 1922 do roku 1935 bydlel s matkou v podkroví přestavěné kočárovny v Cedar Rapids, kterou si upravil na ateliér. Část dvacátých let strávil na cestách po Evropě, kde studoval malbu. Obraz farmářské Ameriky si nesl v hlavě spíš jako pozorovatel zvenčí než jako člověk, který na farmě skutečně žil.
Okno, které na farmu nepatřilo
V roce 1930 narazil Wood při cestě po Iowě na malý dřevěný dům v obci Eldon, který si nechali postavit Catherine a Charles Dibblovi v letech 1881 a 1882. Zaujalo ho jediné okno: úzký gotický oblouk, jaký byste čekali spíš na katedrále než na obyčejném venkovském stavení. Právě tenhle kontrast, honosný architektonický prvek na prostém domku, mu přišel zároveň komický i mírně znepokojivý.
Před dům pak namaloval dvě strnulé postavy, propracované s tvrdou, téměř chirurgickou přesností, jakou tehdejší americké malířství běžně nepoužívalo. Výsledná scéna působí povědomě, dům, farmář, žena v zástěře, ale zároveň v ní je něco cizího: příliš rovné držení těla, příliš pevný pohled, okno, které do té krajiny nezapadá.
Satira, nebo pocta? Každý v tom viděl něco jiného
Když obraz na podzim roku 1930 poprvé posuzovala porota Art Institute of Chicago, jeden z porotců ho označil za „komickou valentýnku“ a chtěl ho z výstavy vyřadit. Nakonec ho přesvědčil mecenáš instituce a obraz získal bronzovou medaili a tři sta dolarů, což podle jednoho odhadu odpovídá dnešním zhruba pěti a půl tisícům dolarů.
Veřejnost se pak rozdělila. Řada lidí ve Středozápadu se cítila portrétem uražena, viděli v něm karikaturu maloměstské zaostalosti. Naopak spisovatelka Gertrude Steinová obraz chválila právě jako trefnou satiru na uzavřenost venkovského života. Sám Wood přitom nikdy veřejně jasně neřekl, na čí straně stojí, takže si dodnes do stejných dvou postav může promítnout svůj výklad prakticky kdokoli.
Cena slávy
Náhlá popularita Wooda zaskočila. Image prostého venkovského muže, kterou si tak pečlivě budoval, mu najednou nestačila jako ochrana. Na univerzitě v Iowě, kde učil malbu od roku 1934 do roku 1941, se objevil pokus ho propustit kvůli vztahu s jeho osobním tajemníkem. Pro muže, který svou orientaci celý život skrýval, šlo o přímé ohrožení živobytí, proti kterému se nemohl bránit veřejně ani otevřeně.
Obraz, který přežil svého tvůrce
Grant Wood zemřel 12. února 1942 v Iowa City na rakovinu slinivky, jen den předtím, než by oslavil jedenapadesáté narozeniny. Od dokončení American Gothic uplynulo necelých dvanáct let, takže obrovský kulturní dosah svého obrazu si už neužil.
Ten se mezitím stal jedním z nejparodovanějších děl americké malby. Jeho dvojice se dodnes objevuje s vyměněnými tvářemi a rekvizitami v nejrůznějších kontextech a pořád znovu odráží, jak se mění pohled Ameriky na sebe samu. Wood sám nikdy jasně neřekl, co tím chtěl říct, a stejnou nejednoznačnost po jeho smrti dál nesla i jeho sestra Nan Wood Graham, tvář z obrazu, která bratrovo dílo propagovala až do své smrti v roce 1990.