Zkuste to za pět minut
Vezměte si papír, tužku a pět minut čistého času. Úkol zní jednoduše: napsat deset nejvýdělečnějších filmů historie, které nikdy nedostaly pokračování, předehru ani odbočku do vedlejšího příběhu.
Zkuste to dřív, než budete číst dál. Podobný kvíz koloval po internetu už v roce 2008 a i tehdy se většina lidí zasekla u druhého nebo třetího titulu. Autorka jednoho tehdejšího blogového příspěvku, která podobnou výzvu recenzovala, přiznala, že ji napadly jen dva vyhovující filmy, a pak to vzdala. Ten úplně nejvýdělečnější samostatný titul ale nakonec uhodla, i když se z dobového zápisu nedozvíme, o jaký film přesně šlo.
Tyhle filmy přitom bezpečně znáte, možná jste je viděli i víckrát. Zádrhel je jinde: v tom, jak nám hlava třídí, co si pamatuje a jak.
Proč nám ta jména nenaskočí
Chyba nevzniká z neznalosti filmů. Vzniká z automatického spojování: velký úspěch v hlavě rovnou spárujeme s velkou sérií, i když žádné další pokračování nikdy nevzniklo.
Zkuste si vybavit libovolný obří filmový trhák. Skoro reflexivně vás napadne, že na něj přece muselo navazovat další díl. U opravdu velkých hitů to tak většinou čekáme, a přesně tahle domněnka kazí seznam samostatných filmů dřív, než ho stihneme napsat.
Byznys, který za tím stojí
Ta domněnka není náhoda. Čím víc peněz film vydělá, tím větší tlak má studio přijít s pokračováním. Pokračování je z pohledu producentů bezpečná sázka: diváci znají postavy i svět, polovina marketingu je hotová předem a riziko propadáku je nižší než u úplně nového nápadu.
Proto se z velkého úspěchu skoro automaticky stává série a filmy, které zůstanou osamocené, jsou výjimka. Titanic z roku 1997 patří přesně sem: podle aktuálních přehledů vydělal přes dvě miliardy dolarů po celém světě a dnes drží šesté místo mezi nejvýdělečnějšími filmy všech dob, aniž by kdy dostal pokračování v kině. (Jde o dnešní žebříček, ne o to, jak vypadal v roce 2008, kdy vznikl původní kvíz.)
Podobných případů je málo právě proto, že byznysová logika jde proti nim. Proč zůstat u jednoho úspěchu, když se dá vytěžit celá série filmů, her a doplňkových produktů?
Co vlastně znamená „samostatný film“
Jakmile se do toho pustíte pořádně, narazíte na další problém: kde přesně vede hranice mezi „součástí série“ a „samostatným titulem“? Počítá se volné navázání bez přímé návaznosti děje? Co videohra podle filmu, nebo seriál, který nikdy nešel do kin?
Dobře to ukazuje film Avatar z roku 2009, tedy o rok mladší, než vznikl zmíněný kvíz. Ve Spojených státech vydělal přes 785 milionů dolarů a stal se tak nejvýdělečnějším titulem mezi filmy, které samy o sobě nejsou pokračováním ničeho jiného. To je ale jiná otázka, než jestli k němu později něco navázalo. Definice „samostatnosti“ se liší podle úhlu pohledu, a proto se podobné žebříčky mezi zdroji tolik rozcházejí.
Že jde o skutečně měkkou hranici, potvrzuje i pozdější obecné pozorování: v první desítce nejvýdělečnějších filmů bývá obvykle osm pokračování. Velký samostatný hit je tak spíš anomálie než běžný jev.
Váš tip na největšího samotáře
Zkuste svůj seznam teď sestavit znovu, tentokrát s vědomím, že hledáte výjimku z pravidla, ne první jméno, které vás napadne. Který film byste vy sami označili za svého kandidáta na největšího osamělého kasovního obra?
A hlavně, proč si myslíte, že si ho většina lidí kolem vás nevybaví? Schopnost takový titul pojmenovat totiž není otázka, kolik filmů jste viděli. Je to signál, že si všímáte souvislostí, které ostatním běžně proklouznou.