Vlkodlaka v Kanadě neřeší lovci, ale výslech na tajné službě CSIS

Předvolání místo lovu

Cheyenne Clarková, zkráceně Chey, přišla o otce, kterého před lety zabil vlkodlak. Ve 28. kapitole Wellingtonova románu Frostbite by čtenář čekal drama: telefonát od lovce, postříbřenou kulku, výpravu do lesa. Místo toho dostane Chey obyčejnou obálku s předvoláním. Spolu s přítelem Bobbym ji odvezou do sídla kanadské tajné služby CSIS, trojboké budovy ze zrcadlového skla u řeky svatého Vavřince, kde na ni čeká výslechová místnost, křeslo a úředník s otázkami.

Ten kontrast dělá scénu vtipnou. Na jedné straně stojí monstrum ze staré legendy, na druhé kancelář, kde se řeší papírování. Mimochodem, ani recenze samotného románu se neshodnou, kde přesně se hlavní děj odehrává, někde padá Alberta, jinde Severozápadní teritoria. I to napovídá, jak volně si autor s prostředím svého fikčního světa pohrává.

Co vlastně chtějí vědět?

Nejzvláštnější na výslechu je, na co se úředníci vůbec neptají. Nezajímá je, kde vlkodlak je, ani jak ho zastavit. Ptají se Chey, jestli si nevšimla něčeho na vlastním těle: nadměrného ochlupení, zvýšené síly, rychlejších reflexů. Podle úryvku jde i o jemnější věc, totiž jestli necítí něco jako telepatické spojení nebo skryté ovlivňování ze strany lykantropa.

Je to spíš pohovor u lékaře po podezřelém kontaktu s alergenem než výslech svědka vraždy. Systém neřeší netvora. Řeší vedlejší účinky, které po sobě nechal na člověku, jenž přežil.

Schůzka, která nic neřeší

Po hodinách otázek se Chey dozví, že celé setkání bylo jen takzvaný „backgrounder“, tedy neformální informativní schůzka bez závazků a bez návaznosti na konkrétní krok. Úřad si zapsal fakta do složky a tím to pro něj skončilo. Žádná ozbrojená akce, žádný plán na zásah, jen záznam pro budoucí potřebu.

Přesně to Bobbyho vytočí. Čekal, že Cheyina výpověď spustí lov s postříbřenou zbraní, tradičním nástrojem na vlkodlaky, a místo toho vidí úředníka, který si sbalí desky a popřeje hezký den. Wellington tu obrací klasický horor naruby. Skutečnou hrozbou se stává instituce, která o netvorovi ví, a přesto nic nedělá.

Slovo, které schovává realitu

Bobby má za zlé i to, jak úředníci mluví. Vadí mu slovo „lykantrop“, odborně znějící výraz, který podle něj jen zjemňuje to, co je ve skutečnosti vlkodlak, tedy stvoření zabíjející lidi. Jazyk, co zní klinicky, dělá z hrůzy administrativní položku.

Bobby si rýpne i do kanadské politiky, konkrétně do Strany zelených, kterou dává za příklad instituce, jež problém raději řeší komisemi než činem. Horor tu slouží především jako plášť pro společenskou satiru namířenou na úřad, co dá přednost pracovní skupině před zásahem.

Telepatie, nebo jen strach?

Během výslechu Chey přizná, že v noci občas bez svého vědomí usedá za volant a jezdí do vesnice jménem Chesterton. Ona sama i úředníci si kladou otázku, jestli to není projev telepatického spojení s vlkodlakem, který ji kdysi napadl.

Wellington odpověď nedává. Čtenáře nechává viset stejně jako Chey: možná jde o skutečné spojení mysli s netvorem, možná jen o strach, který se promítá do spánku. Nejistota tu funguje jako vlastní téma, ne jako otazník, co se má za pár stránek vyřešit.

Proč vlkodlaci dělají to, co dělají

Celá scéna funguje jen proto, že čtenář bez vysvětlování přijímá staré tropy: stříbro jako zbraň proti vlkodlakům, proměnu, dědičnost skrze kousnutí. Tyhle motivy nepocházejí z vědy, ale z evropského folkloru devatenáctého století, a beletrie je opakuje, aniž by je musela obhajovat.

Wellington si přesto s pravidly trochu hraje. V jeho světě se vlkodlaci neproměňují jen o úplňku, ale kdykoli je měsíc nad obzorem, bez ohledu na jeho fázi, a samotnou proměnu nedokážou ovládat. Podle knižní mytologie jde o oběti kletby staré deset tisíc let, které se navíc dokážou zcela zahojit pokaždé, když se promění, ať už byly zraněné v lidské, nebo vlčí podobě. Základní gesto ale zůstává stejné jako u klasických legend: čtenář tropu věří bez vysvětlování, a právě díky tomu může autor postavit na vršek ještě jednu, úřednickou absurditu.

OPRAVY: „bez svého vědomí“, oprava předložkové vazby (bylo „beze svého vědomí“, nesprávně), Ostatní text ponechán beze změny, nebyly nalezeny další jazykové chyby v rámci sledovaných kategorií.