Nový telefon, stejná nespokojenost
Zkus si vybavit chvíli, kdy sis něco pořídil s jistotou, že teď už bude líp. Nové auto, lepší telefon, byt ve výhodnější čtvrti. Radost obvykle vydrží pár týdnů a pak se vrátí stejný pocit jako předtím, jen s novým cílem na obzoru.
Americký psycholog Tim Kasser, autor knihy The High Price of Materialism, se touhle otázkou zabývá celou svou kariéru. Jeho odpověď ale není obvyklé „peníze štěstí nekoupí“. Je konkrétnější a míří jinam: materialismus podle něj člověku bere něco, co potřebuje ke spokojenému fungování. Věci nejenže štěstí nepřidávají, on tvrdí, že proti němu přímo pracují.
Proč by víc mělo znamenat hůř
Zdravý rozum říká, že víc peněz a majetku by mělo přinášet víc jistoty. Máš rezervu, lepší zázemí, možnost řešit problémy, které by tě jinak položily. Proč by tedy honba za lepším životním standardem měla fungovat přesně opačně?
Kasser tvrdí, že problém není v samotných věcech, ale v tom, co honba za nimi vytlačuje z tvého života a kam přesměruje pozornost, kterou bys jinak věnoval něčemu jinému.
Psychika jako rostlina
Kasser používá přirovnání, které je jednoduché, ale výstižné. Aby rostlina rostla, potřebuje vodu, světlo a živiny v půdě. Když jí něco z toho chybí, nezahyne hned, ale nebude prospívat.
Lidská psychika podle něj funguje podobně a potřebuje čtyři věci. Pocit bezpečí, tedy jistotu, že základní potřeby jako jídlo, střecha nad hlavou a ochrana před nebezpečím jsou zajištěné. Pocit vlastní schopnosti, tedy vědomí, že v něčem umíš být dobrý. Blízké vztahy s druhými lidmi. A svobodu rozhodovat se sám za sebe, ne podle vnějšího tlaku.
Tohle nejsou luxusní přání. Podle Kassera jde o základní výbavu, bez které psychika nemůže zdravě fungovat, stejně jako rostlina nemůže růst bez vody.
Jak materialismus škodí všem čtyřem potřebám najednou
Kasser popisuje, že lidé, kteří ve svém životě silně upřednostňují materialismus, mívají všechny čtyři potřeby uspokojené špatně, a to současně.
Jistotu podkopává proto, že vždycky existuje někdo bohatší, novější model nebo lepší adresa. Cíl se neustále posouvá, takže pocit bezpečí se nikdy doopravdy nedostaví.
Pocit vlastní schopnosti se váže na cenovku a značku místo na skutečnou dovednost. Nový telefon nebo dražší auto nahrazují pocit, že něco skutečně umíš.
Vztahy trpí, protože čas a energie věnované kariéře a shánění věcí ubírají prostor lidem kolem tebe. A svoboda mizí v okamžiku, kdy se rozhoduješ podle toho, co bys „měl mít“, místo podle toho, co doopravdy chceš.
Jde tedy o čtyři paralelní úniky, které se odehrávají zároveň. Materialismus podle Kassera udržuje nejistotu, oslabuje vztahové vazby a snižuje pocit svobody, a dělá to všechno najednou.
Co za tímhle tvrzením skutečně stojí
Tenhle závěr nepochází z jedné studie s konkrétním vzorkem lidí, ale ze syntézy desítek let výzkumu. Kasser se materialismu věnoval po celou akademickou kariéru na Knox College v Illinois, odkud v roce 2019 odešel jako emeritní profesor, a je autorem více než sto dvaceti odborných textů na tohle téma.
Konkrétní čísla se v jeho práci objevují jinde. V roce 2005 s kolegou Kirkem Warrenem Brownem porovnali dvě stovky lidí žijících takzvaně dobrovolně skromně se dvěma stovkami běžných Američanů. Dobrovolní zjednodušovači vydělávali v průměru 26 000 dolarů ročně, o 15 000 dolarů méně než srovnávací skupina, přesto vyšli jako výrazně spokojenější. Kasser to tehdy shrnul tak, že se traduje, že ke štěstí je potřeba spousta peněz nebo věcí, jenže se mu to v datech prostě nepotvrdilo.
Čtyři potřeby tak nejsou výsledkem jednoho testu, ale rámcem, ke kterému Kasser dospěl na základě dlouhodobého bádání. Jde o teoretický závěr postavený na celé kariéře výzkumu, ne o číslo z jediného experimentu.
Odkud se to bere
Kasser naznačuje, že sklon k materialismu má kořeny i v tom, jak člověk vyrůstal, tedy v raných zkušenostech s jistotou a vlastní hodnotou. Jak přesně tahle souvislost funguje a kolik toho vysvětluje, ale nerozvádí. Zůstává tak spíš u náznaku než u hotového vysvětlení.
Možná je to ale právě ten moment, kdy stojí za to zastavit se a zeptat se sám sebe, jestli honba za lepším telefonem nebo větším bytem řeší skutečnou potřebu, nebo jen zaplňuje díru, kterou nezpůsobily věci, ale něco úplně jiného.