Ten úsměv lže
Podíváš se na něj a první věc, co vidíš, je zahnutá linie čelisti, která vypadá jako úsměv. Záchvěv radosti, skoro přívětivý výraz. Jenže Jack Skellington šťastný není. Nikdy nebyl. Je to jedna z nejmelancholičtějších postav animovaného filmu, a přesto ta tvář vypadá, že se usmívá na celý svět.
Příčina je čistě anatomická: lebka postrádá svaly a tvar kosti zůstává takový navždy. Jack má věčný „úsměv“ bez ohledu na to, co se děje uvnitř, prostě proto, že je kostlivec a kost nemá jinou možnost. Postava, která vizuálně vyzařuje radost, se přitom celý film trápí. Když tohle jednou vidíš, nejde to z hlavy.
Kdo za filmem stojí, a kdo za ním nestojí
Snímek Alenčin vánoční sen (v originále The Nightmare Before Christmas) měl světovou premiéru 9. října 1993 na filmovém festivalu v New Yorku a do amerických kin vstoupil 29. října téhož roku. Jde o stop-motion animovaný hudební příběh s temnou fantazijní atmosférou, 76 minut dlouhý, natočený za 18 milionů dolarů. Disney ho vydal pod svou odnož Touchstone Pictures, studio ho považovalo za příliš temný pro děti.
Tady přichází nejrozšířenější omyl kolem tohoto snímku: většina lidí ho automaticky označí za dílo Tima Burtona. Film se prodával pod názvem Tim Burton’s The Nightmare Before Christmas, Burton je autorem původní básně z roku 1982 a byl producentem. Fyzicky ho ale nerežíroval. Tím byl Henry Selick. Tento zkrat přežil třicet let od premiéry a stále patří k nejzakornatělejším záměnám v populárním povědomí o animovaných filmech.
Jak kostlivec skoro ukradl Vánoce
Jack Skellington je Dýňový král, vládce Halloweentownu, kde žijí všechny noční můry a příšery. Je mistrem svého řemesla. A právě to ho drtí: Halloween za Halloweenem dělá totéž, rutina ho pozvolna vyčerpává a jeho vlastní role ho přestala naplňovat.
Pak náhodou narazí na Vánoční město, svět barev, dárků a upřímné radosti, a v něm něco přeskočí. Rozhodne se Vánoce převzít sám. Pod přezdívkou „Sandy Claws“ (jeho vlastní chybná výslovnost slova Santa Claus) si přivlastní identitu Santy, nechá skutečného Santu unést a pokusí se celý svátek řídit podle vlastní představy.
Jack hledá smysl, a myslí si, že ho našel v cizím světě. Proto je nepochopitelně sympatický: vládce, který se ztratil ve vlastním království.
Paradox, který funguje na obě strany
Klasický Santa funguje na jednoduchém principu: hodný dostane dárek, nehodný uhlí. Svět přehledně rozdělený. Jack tento systém celý rozbíjí, ne záměrně, ale tím, čím je: strašidelný i soucitný zároveň, vládce i ztracenec.
Pro stop-motion animaci Jacka tvůrci vyrobili 400 zaměnitelných hlav, aby pokryli celou šíři jeho výrazů. Přesto ta základní lebka vždy nese tentýž zdánlivý úsměv. A tady se kruhem uzavírá celý paradox: vizuální klam z prvního pohledu a vnitřní prázdnota postavy říkají totéž, věci nejsou tam, kde je hledáš.
Snímek byl nominován na Oscara za nejlepší vizuální efekty jako vůbec první animovaný film v téhle kategorii. Prohrál s Jurským parkem. V roce 2023 byl zařazen do amerického Národního filmového registru jako dílo hodné trvalé ochrany.
Proč kostlivec v santa klobouku visí na triku celoročně
Jackova přitažlivost nezůstala jen na plátně. Ilustrátorské duo vystupující pod přezdívkou Dooomcat navrhlo triko s názvem „Scary Santa“, které spojuje Jackovu siluetu s atributy Santy Clause a prodává ho přes platformu NeatoShop. Návrh stojí na jednoduché logice: Jack je vizuálně čitelný z obou světů najednou, halloweenského i vánočního. Funguje jako symbol pro lidi, kteří se necítí výhradně v jednom svátečním táboře.
Širší obraz je ale ještě zajímavější. Alenčin vánoční sen je více než tři dekády po premiéře jednou z nejhodnotnějších merchandisingových vlastností Disneyho, a to bez jediného pokračování. Sequel byl navržen v roce 2001, ale Henry Selick a Tim Burton ho zamítli. Jackova popularita tedy stojí čistě na síle původního příběhu a jeho emocionální nejednoznačnosti.
Při výročním opětovném uvedení do kin v říjnu 2023, třicet let po premiéře, vydělal snímek v americké distribuci přibližně 10,25 milionu dolarů. Pro třicet let starý animovaný film bez pokračování je to číslo, které samo o sobě vysvětluje, proč ten kostlivec s věčným úsměvem nikam nezmizí.