Radioaktivní pavouk, špatný den ve špatnou dobu, a pak je tu jeden výjimečný případ
Peter Parker se proměnil v superhrdinu, protože ho kousl pavouk. Bruce Banner kvůli dávce záření, které přežil shodou okolností. Tony Stark zdědil firmu, mozek i ego. U většiny ikonických hrdinů Marvelu stojí na začátku nehoda nebo šťastná (či nešťastná) náhoda. Captain America je v tomto ohledu úplně jiná kategorie: byl záměrně zkonstruován jako ideál. Nejen uvnitř příběhu, ale i jako literární postava.
Komediální web Dorkly věnoval tomuto tématu šestipanelový ilustrovaný rozbor a prohlásil Kapitána Ameriku za „nejdokonaleji pojatou postavu celého Marvelova univerza“. To je odvážné tvrzení. A překvapivě dobře podložené.
Proč „dokonalý hrdina“ zpravidla nefunguje
Dokonalost je v beletrii past. Postavy, které jsou nejsilnější, nejchytřejší a zároveň nejstatečnější, obvykle sklouzávají do prázdna. Superman má s tímto problémem potíže od svého prvního dne: když hrdina neselže, není kde generovat napětí. A přesto Captain America tuto past obchází, aniž by byl přitom oslaben nebo zlidštěn uměle přidanými slabinami.
Klíčem je propojení schopností, nikoli jejich prostý výčet.
Tělo a mysl jako jeden systém
Steve Rogers začínal jako drobný, fyzicky slabý mladík z newyorské čtvrti Lower East Side, který opakovaně neprošel lékařskou prohlídkou při náboru do armády. Dobrovolně souhlasil s účastí v tajném experimentálním programu, jehož výsledkem bylo podání séra vyvinutého doktorem Abrahamem Erskinem. Sérum jeho tělo proměnilo: síla, rychlost, výdrž, reflexy, odolnost i intelekt dosáhly horní hranice lidských možností. Nikoliv za hranici, Rogers není mimozemšťan ani mutant, je to člověk dotažený na absolutní strop toho, co lidská biologie dovoluje. Podle Marvelových vlastních zdrojů zvládá například uběhnout přibližně 21 kilometrů za 30 minut, tedy průměrnou rychlostí kolem 42 km/h.
Klíčový detail, který Erskine sám zdůrazňuje: sérum nejen posiluje schopnosti, ale zesiluje také zásadní vlastnosti toho, kdo ho dostane. U Rogerse to znamená, že charakter, úsudek a strategické myšlení se projevují stejně jako fyzická síla. Jeho tělo slouží jeho rozhodnutím; jeho rozhodnutí berou v potaz, co tělo zvládne. Oba systémy jsou propojené a vzájemně se posilují, místo aby si konkurovaly.
Tohle je podle Dorkly klíč k pochopení postavy. U většiny hrdinů Marvelu dominuje jedna dimenze nad druhou: Hulk je fyzická síla bez kontroly, Iron Man je intelekt v technologické protéze. U Kapitána se fyzická a mentální dokonalost vzájemně zesilují, tvoří synergii. Obě roviny fungují jako součásti jednoho mechanismu.
Rudá lebka jako zrcadlo, ne jako překážka
Dobře navržená postava potřebuje pevný referenční bod. Pro Captain America tímto bodem je Rudá lebka, vlastním jménem Johann Schmidt. Oba jsou produkty stejného vojensko-vědeckého projektu. Schmidt však obdržel ranou, nedokonalou verzi séra, a výsledek byl opačný: fyzická deformace, fanatismus, destruktivní ideologie. Sérum podle Erskinovy logiky zesilovalo to, co v člověku už bylo. Rogers měl charakter; Schmidt ho neměl.
Tato symetrie dává oběma postavám ostrost. Captain America získává pevnou kotvu právě ve vztahu ke konkrétnímu protikladu a k původnímu poslání, pro které byl stvořen: čelit nacistickému režimu. Mise není dekorace na kostýmu. Je součástí struktury postavy.
Jeden rozbor, jeden úhel pohledu
Je poctivé dodat kontext: Dorkly je komediální web, nikoliv komiksologická instituce. Jde o jeden interpretační rámec, ne o konsensus tvůrců nebo literárních teoretiků. Rozbor neřeší, jestli podobně silný nárok na titul „nejlépe zkonstruované postavy“ nemají Thor, Black Panther nebo Spider-Man. Každý z nich má svou vnitřní logiku a vlastní architektonické principy, o nichž by šlo vést stejně podnětnou diskusi.
Argument Dorkly stojí a padá na jedné konkrétní myšlence: že fyzická a mentální dokonalost tvoří u Rogerse jeden funkční celek, který v Marvelově univerzu nemá přímou obdobu. To je tvrzení, se kterým můžete souhlasit, nebo ho vyvrátit jiným příkladem. A právě proto stojí za zamyšlení, Captain America se od roku 1941 do roku 2007 prodal v 210 milionech výtisků ve 75 zemích, a přitom ho dodnes lze číst jako argument o tom, co vlastně dělá postavu soudržnou.