Odpad, který pluje
Tichý oceán patří k největším neoficiálním skládkám plastového odpadu na světě. A právě po jeho hladině se v roce 2010 vydal přeplout katamaran sestavený z recyklovaných plastových lahví. Materiál, který v oceánu pomalu mizí jako znečištění, tady tvořil trup plavidla. Paradox byl záměrný a celou dobu vidět na první pohled.
Může plastová lahev udržet loď?
Tady se přirozeně zastavíš. Plastová lahev je lehká, dutá, při nárazu se prohne. Nic z toho nevypadá jako základ pro námořně způsobilé plavidlo. Na druhou stranu, každá uzavřená prázdná lahev je svým způsobem plovák. Otázka nebyla, jestli lahve plavou. Otázka byla, jestli z nich lze postavit konstrukci, která přežije oceánské vlny a vítr po celé měsíce.
Odpověď přišla s technikou, která sama o sobě stojí za pozornost.
Jak Plastiki doopravdy funguje
Loď se jmenuje Plastiki. Osmnáct metrů dlouhý dvouplášťový katamaran s kečovou výzbrojí, tedy dvěma stěžni a sadou plachet, které posádce dávají volnost při řízení za různých větrných podmínek. Jako pohon sloužil vítr; malý záložní motor byl jen pro případ nouze.
Trup z velké části tvoří materiál označovaný jako srPET, samonosný kompozit z tkaných vláken polyethylentereftalátu. Pevností je srovnatelný se skelným laminátem, ale na rozdíl od něj plně recyklovatelný. Do konstrukce bylo zabudováno 12 500 dvoulitrových PET lahví. Každá z nich byla před zapečetěním naplněna suchým ledem: sublimující oxid uhličitý lahev přetlakoval a výrazně zpevnil. Přetlakované lahve pak fungovaly jako plovákové komory a zajišťovaly přibližně 68 % vztlaku celé lodi. Trupy katamaránu byly otevřené oceánu, voda procházela mezi přetlakovanými lahvemi, které držely plavidlo na hladině.
Stěžně jsou ze starých hliníkových závlahových trubek. Plachty vznikly ručním šitím z recyklované PET tkaniny. Jako pojivo posloužila organická směs z kešu ořechů a cukrové třtiny. Celková konstrukční hmotnost: 12 tun. Podíl recyklovaných nebo recyklovatelných materiálů: přibližně 90 procent.
Plavidlo nebylo vystrojeno a okamžitě vypuštěno na oceán. V zálivu San Francisco Bay proběhly zkušební plavby, které prověřily, jestli konstrukce skutečně drží. Pak teprve, 20. března 2010, Plastiki vyplula ze Sausalita v Kalifornii.
Proč zrovna Plastiki, a co to jméno říká
Název lodi je přímá narážka na Kon-Tiki, balzový vor, na němž norský badatel Thor Heyerdahl roku 1947 přeplul Tichý oceán. Heyerdahl tehdy dokázal, že to, co odborníci považovali za nemyslitelné, je proveditelné, stačí to postavit a vyplout. Vedoucí projektu David Mayer de Rothschild tuto logiku přijal beze zbytku: stejně jako Heyerdahl zpochybnil hranice primitivní plavby, Plastiki zpochybňuje předpoklad, že recyklovaný plast postrádá konstrukční hodnotu. Samotné pojmenování lodi je argumentem.
Posádku tvořilo šest lidí, mimo jiné Olav Heyerdahl, Thorův vnuk. Shoda okolností to nebyla.
Co cesta prokázala
26. července 2010 Plastiki zakotvila v sydneyském přístavu. Za sebou měla přibližně 14 800 kilometrů a zhruba 128 až 130 dní na otevřeném oceánu. Časopis Time ji zařadil mezi 50 nejlepších vynálezů roku 2010.
Projekt ale prokázal víc než to, že se to dá. Ukázal, že recyklované materiály mohou nést skutečnou konstrukční zátěž, jako inženýrský fakt. A ukázal, že environmentální poselství má největší sílu, když je vtěleno do konkrétního předmětu, který někam dopluje.
Co všechno dalšího by šlo sestavit z materiálů, které míří do oceánů, je otázka, která zůstává otevřená.