102 974 zpěváků, jedna píseň, skoro tři roky sbírání
Na největší stadiony světa se vejde přibližně sto tisíc lidí. Ale to vždy znamená totéž: jedno místo, jeden večer, jedno obrovské pódium. Australský projekt Pub Choir to udělal jinak. Přes sto tisíc různých zpěváků, jiná hospoda každý večer, téměř tři roky práce. A nakonec jedno video, ve kterém všichni zpívají „Bohemian Rhapsody“ od Queen.
Co to vlastně Pub Choir je
Pub Choir vznikl v březnu 2017 v Brisbane. Na první akci přišlo osmdesát lidí do klubu The Bearded Lady a společně zazpívali píseň „Slice of Heaven“ od Davea Dobbyna. Žádné přijímací zkoušky, žádné zkoušení předem. Zakladatelka a dirigentka Astrid Jorgensenová, absolventka sborového dirigování a hlasové pedagogiky na Queensland Conservatorium of Music, jim píseň prostě naučila na místě, ve třech hlasech, a zbytek se odehrál sám.
Každá akce funguje jako hudební lekce v reálném čase: Jorgensenová aranžuje vybranou píseň do tří hlasových partů a celou místnost ji naučí za jeden večer. Kdo přijde, zpívá. Nikdo se nepovažuje za sólistu, nikdo nemusí umět noty. Sami organizátoři popisují večery jako zcela improvizovanou lekci hudby s komediálním přesahem.
Jak se za dva a půl roku nasbírá přes sto tisíc hlasů
Od roku 2022 přidala Pub Choir ke každé své show jeden pevný bod: na každém vystoupení nahrála část publika, jak zpívá určitý úsek „Bohemian Rhapsody.“ Každý fragment pochází z jiného města, z jiné hospody, od jiné skupiny lidí, kteří se s největší pravděpodobností nikdy předtím nesešli a pravděpodobně se nikdy znovu nesetkají.
Za přibližně dva a půl roku světového turné se takto nasbíraly záznamy celkem 102 974 různých zpěváků. Ty byly sestaveny do jednoho videa, zveřejněného 25. dubna 2025.
Číslo 102 974 představuje součet přes desítky samostatných večerů rozložených po celém světě. Pro srovnání: největší živá akce Pub Choir přivedla na jedno místo 7 000 lidí. Takových večerů by muselo proběhnout více než čtrnáct, kdyby se hlasy nesčítaly postupně po celém světě.
Proč v hospodě zpívá i ten, kdo jinak nezpívá
Velký dav snižuje strach z individuálního selhání. Když zpívá celá místnost, váš hlas se schová do celku a zábrany se rozvolní. Pub Choir to využívá záměrně: nezpěváky a naprosté začátečníky nejen toleruje, ale přímo zve. Kritická masa „normálních“ hlasů přehluší ostych těch, kdo by sami nikdy nezazpívali.
Velké skupiny ale mají i svůj stín. V obrovském sboru někteří jedinci přestanou zpívat naplno, protože jejich přínos je neslyšitelný. Sociální psychologové tomu říkají sociální zahálení. Pub Choir to ale obchází samotnou konstrukcí projektu: každý úsek se nahrává odděleně, po částech, na různých akcích po světě. Každý hlas se tedy doslova počítá.
Stejný nápad, jiný kontinent
Stejnou filozofii, jiný kontinent: torontský projekt Choir! Choir! Choir!, který Daveed Goldman a Nobu Adilman založili v roce 2011, funguje na totožném principu. Žádné přijímačky, publikum je sbor. Že dva nezávislé projekty v různých kulturních prostředích dospěly ke stejnému nápadu, leccos naznačuje o lidské potřebě zpívat spolu, a o tom, jak málo k tomu ve skutečnosti stačí.
Co číslo říká a co zatím nevíme
Detaily za číslem 102 974 nejsou veřejně dostupné. Není jasné, jak přesně byl zvuk na jednotlivých akcích snímán ani zda jsou všechny hlasy ve výsledném videu zvukově rozlišitelné jako samostatné stopy. Číslo může být přesný technický součet nahraných záznamů, ale může také odrážet celkovou evidenci návštěvnosti. Projekt to neznehodnocuje, ale kdo by chtěl přesný audiologický rozbor, odpověď zatím nemá.
Co víme jistě: „Bohemian Rhapsody“ se zpívá obtížně. Freddie Mercury ji složil jako šestaminutovou suitu bez opakujícího se refrénu, celá trvá pět minut a padesát pět sekund a v nahrávacím studiu v Monmouthu ve Walesu vyžadovala velký sborový oddíl složený ze 160 vrstvených vokálních stop. Přes sto tisíc lidí ji po hospodách světa zazpívalo bez not, bez zkoušení a bez přijímaček. To je na obyčejný večer v baru docela výsledek.