Vaše zuby jsou tvrdší než kost v prstu. Prokousnout ho přesto nedokážete
Akční a hororové filmy tento motiv znají dobře: postava v krajní nouzi prokousne vlastní prst a zachrání se. Vypadá to dramaticky. Ale je to fyzicky vůbec možné? Odpověď je překvapivá hned ve dvou ohledech.
Materiál na to je
Začněme u zubní skloviny. Ta patří k nejtvrdším tkáním v lidském těle a pevností výrazně překonává kost. V přímém souboji by tedy zub s největší pravděpodobností vydržel, zatímco kost by povolila jako první. Z hlediska samotného materiálu jsou vaše zuby na prokousnutí prstu plně vybaveny.
Přidejme kontext: lidská kost má svou pevností blízko k nerezové oceli, váží ale přibližně třikrát méně. Neprokousáváme tedy něco jako sušenku, ale spíše hutný kovový profil v tenké stěně. To, co drží prst pohromadě, je materiálově velmi solidní.
Motor na to nestačí
Tady přijde zásadní obrat. Zlomení prstní kosti vyžaduje průměrně přibližně 1 485 Newtonů síly, jak zjistila studie z roku 2012 zveřejněná v Journal of Biomedical Engineering. Výzkumníci původně zkoumali, zda elektrickým oknem auta lze prst sevřít natolik, aby se zlomil. Odpověď: ne.
Pro srovnání: na zakousnutí do plnohodnotné mrkve stačí zhruba 200 Newtonů. Prstní kost je tedy přibližně sedmkrát tužší než mrkev. Film vám lhal.
Kolik síly reálně vyvine lidská čelist? Dr. G. E. Black naměřil u stoličkových zubů průměrné maximum okolo 760 Newtonů. Studie z roku 2010, publikovaná v European Journal of Orthodontics, sledovala lidi ve věku 15 až 18 let a zjistila u mužů maximum 777 Newtonů, u žen 481 Newtonů. Řezáky, jimiž bychom prst přirozeně prokousávali, jsou podstatně slabší: u mužů průměrně 370 Newtonů, u žen 253 Newtonů.
Jinými slovy: i nejsilnější naměřená hodnota skusu dosahuje přibližně poloviny síly potřebné ke zlomení prstní kosti. Většina lidí se pohybuje ještě níž.
Mozek jako pojistka
Co kdyby se ale někdo opravdu snažil ze všech sil? Tělo má i na to záložní plán. Bolest zubů a čelistních svalů většinu lidí zastaví dříve, než vyvinou svůj skutečný fyzický limit. Dobrovolný skus a anatomické maximum čelistních svalů jsou dvě odlišné hodnoty.
Počítačový model Dr. Stephena Wroeho z Univerzity Nového Jižního Walesu odhadl, že pokud by bolest nehrála žádnou roli, lidské druhé stoličky by teoreticky mohly vyvinout 1 100 až 1 300 Newtonů. Jenže to jsou stále modelová čísla, nikoli hodnoty změřené na živých lidech. A i toto teoretické maximum leží pod průměrným prahem 1 485 Newtonů, které prstní kost ke zlomení potřebuje. Záchranná cesta přes vlastní prst by tedy i v tomto krajním scénáři pro většinu populace nebyla zaručená.
Jak k amputaci skusem skutečně dochází
Ve vzácných zdokumentovaných případech, kdy byl prst skusem skutečně oddělen, se věc odehrála jinak, než filmový obraz naznačuje. Zpráva v British Dental Journal z roku 1999 popsala případ z rvačky, při níž došlo k oddělení špičky prstu. Klíčová okolnost: nešlo o drcení kosti, ale o přetržení měkkých tkání a vazů kolem kloubu. Podstatnou roli přitom sehrál i vnější tah, tedy moment, kdy zraněný prudce trhl rukou pryč.
Zub v takovém okamžiku funguje jako bod odporu, kolem něj se kloub oddělí přes nejslabší místo, zatímco kost zůstane neporušená. To je principiálně něco úplně jiného než zakousnout se skrz kost jako do tyčinky.
Vzácné reálné případy oddělení prstu skusem stojí na konkrétní kombinaci: správné místo, přidaný tah a anatomicky nejslabší bod, nikoli na výjimečně silné čelisti. Filmová zkratka přehání sílu čelistí a navíc ukazuje špatný mechanismus. To jsou dvě chyby najednou.