Vážená Evoluce, mám připomínku
Představte si tučňáka císařského, jak sedí na kře a píše stížnost. Ne pojišťovně, ne zákaznické podpoře, ale rovnou Evoluci. Vyčítá jí, že místo pořádných křídel dostal jen podivné ploutve. Plavat s nimi umí famózně, ale vzlétnout nikam. Zní to jako dopis z reklamačního oddělení, a je to vtip, ale schovává se v něm pořádný kus skutečné biologie.
Proč zrovna tučňák závidí?
Tučňák přece není žádný smolař. Je mistr podvodního světa a zvládá chlad i hloubky, které by jiný pták nepřežil. Na co si tedy stěžuje? V dopise se objevuje srovnání s dalšími nelétavými ptáky, a tučňák má pocit, že oni dostali od Evoluce mnohem lepší nabídku. Jeho křivda míří jinam, než by čekal: nevadí mu, že nelétá, vadí mu výbava, kterou za to dostal.
Velký kiwi ve fraku
V dopise tučňák závidí pštrosům, emu a kasuárům. Ti dostali mohutné nohy a nebezpečné drápy, umí běhat na velké vzdálenosti a v nouzi se ubránit kopancem. Tučňák má jen krátké nožičky a kulaté tělo nacpané do černobílého peří, a tak si stěžuje, že z něj je nakonec jen velký kiwi ve fraku: nelétavý pták bez divoké výbavy, zato v parádním obleku.
Za tou nadsázkou je ale reálný příběh. Tučňáci se vyvinuli z předka podobného alkám, mořským ptákům, kteří dodnes létat umí. Postupně se jim křídla zkracovala a peří houstlo, až úplně ztratili schopnost složit křídla k tělu. Místo toho dostali tuhou, téměř nehybnou ploutev, která je pod vodou dokáže hnát rychlostí až 15 kilometrů za hodinu. Zatímco pštrosí větev evoluce řešila běh po souši, tučňáci zamířili úplně opačným směrem, pod hladinu.
Létající ryby jako důkaz
Dopis ale nekončí u závisti, nabízí i řešení. Tučňák navrhuje, že Evoluce mohla stvořit něco mezi křídlem a ploutví, a jako důkaz, že by to šlo, uvádí létající ryby a olihně, mořské tvory příbuzné chobotnicím, kteří umí vyskočit z vody a na chvíli se vznést nad hladinu. Jeho logika je prostá: když to dokážou tvorové bez jediného pírka, proč by to nešlo jemu.
Je to spíš vtipná nadsázka než přesná biologická paralela. Let ryb a olihní nad hladinou je krátký skok poháněný prudkým pohybem ploutví, ne skutečné mávání křídly jako u ptáků. U tučňáků navíc evoluce řešila jiný kompromis: tělo stavěné na potápění potřebuje jiné proporce než tělo stavěné na vzlet, a mít dokonale obojí zároveň prostě nejde.
Vtip zveřejněný přesně 1. dubna
Dopis vznikl jako součást série žertovných textů s názvem Milá Evoluce: stížnosti a poděkování na blogu Brainwaves časopisu Scientific American. Sepsaly ho autorka Mara Grunbaumová, tvůrkyně projektu WTF, Evolution? a Ferris Jabr, tehdejší redaktor časopisu.
Dál se text šířil přes Boing Boing až na server Neatorama, kde vyšel přesně 1. dubna 2013, na apríla. Tahle kombinace dodala historce extra šťávu: vážný vědecký časopis a datum, kdy si čtenáři na internetu dávají pozor na každý žert. Člověk si chvíli nebyl jistý, jestli čte skutečnou stížnost, nebo mystifikaci, a právě ta nejistota pomohla textu obletět internet.
Ten dopis nebyl sám
Tučňák nebyl jediné zvíře, které si Evoluci vylilo srdce. V sérii se objevil i vzkaz žirafy, stručný a sarkastický: prostě se ptá, jestli to Evoluce myslela vážně. Angorský králík prosí o pomoc, a to rychle. Mořský koník naopak děkuje, protože v jeho rodu nosí potomky samci, takže samice má od těhotenství pokoj. A rajky se spokojily s jedinou pobavenou hláškou na pozdrav.
Tučňákova stížnost měla pokračovat ještě dál, než kolik se jí dostalo do širšího oběhu. O pár týdnů později, 18. dubna 2013, dopis znovu ožil na vědeckém blogu Why Evolution Is True, který ho přetiskl a vyzval čtenáře, ať si zkusí napsat vlastní dopis Evoluci. Co by si tak mohl stěžovat třeba krtek, nebo za co by jí naopak poděkoval netopýr, zůstává otevřené.