Jméno jako špatný vtip
Jedna odrůda jablka se jmenuje Red Delicious, doslova červená lahodná. V běžné řeči i mezi kuchaři je to dnes spíš přezdívka pro jablko, které chutná jako navlhlá houba na nádobí. Vtipkuje se o něm na internetu i na farmářských trzích. A právě v tom je ten paradox, který stojí za vyprávění: jak se odrůda s tak sebevědomým jménem proměnila v symbol nechutnosti?
Kdysi to byla hvězda
Příběh začíná u farmáře jménem Jesse Hiatt, který v sadu u Peru v Iowě na konci 19. století objevil podivný strom rostoucí mezi řadami jeho ostatních jabloní. Nešlo o vyšlechtěnou odrůdu, ale o náhodný semenáček. Hiatt mu nejdřív říkal Hawkeye, po přezdívce svého rodného státu.
Jablko později poslal do soutěže školky Stark Brothers, která hledala náhradu za tehdy oblíbenou odrůdu Ben Davis. Vyhrálo, jenže se ztratila jmenovka, a tak ho Hiatt poslal i příští rok. Vyhrál znovu, tentokrát se jméno podařilo udržet, a bratři Starkovi práva na odrůdu odkoupili. Podle vyprávění, které se dnes už nedá ověřit, prý šéf firmy po prvním soustu vykřikl, že je to lahodné. Odtud jméno Delicious.
Obliba rostla pozvolna, naplno se jablko prosadilo ve čtyřicátých letech 20. století, kdy se stalo nejoblíbenější odrůdou v USA. Geneticky jde pořád o tutéž rostlinu, jen jinak pěstovanou. Co se tedy odehrálo mezi slávou a dnešním posměchem?
Šlechtěno pro regál, ne pro jazyk
Odpověď leží v tom, na co se pěstitelé začali soustředit. Zákazníci si syté červené barvy spojovali se zralostí, a tak se začaly vybírat takzvané pupenové mutace, tedy náhodné genetické odchylky, které se občas objeví na větvi stromu. Některé daly jablku sytější barvu, jiné zase kompaktnější korunu. Postupně původní pruhované, červenozlaté jablko ustoupilo odrůdám s jednolitou tmavě červenou slupkou.
Jenže geny zodpovědné za žluté pruhování ležely na stejných chromozomech jako geny pro látky dávající jablku chuť. Jablečná šlechtitelka z Cornellovy univerzity Susan Brownová popisuje, že přechod k celočervené barvě šel ruku v ruce se ztrátou chuti. K tomu se přidalo šlechtění na dlouhou skladovatelnost a snadnou přepravu, které zvýhodnilo tlustší slupku. Jablko tak získalo vzhled, který láká v regálu, ale textura zhrubla a chuť vyprchala.
Proč jsme ji přesto kupovali roky
I s mizející chutí zůstávala Red Delicious po dlouhé desítky let nejpěstovanější odrůdou ve Spojených státech, podle některých zdrojů od roku 1968 až do roku 2018. Ve Washingtonu, jednom z hlavních pěstitelských států, tvořila v osmdesátých letech 75 procent veškerého exportu jablek.
Taková čísla ale neznamenají, že jablko lidem chutnalo. Obchody dlouho jinou variantu neměly, distribuční řetězce byly na tuhle odrůdu zvyklé a nastavené na ni. Vysoká prodejnost tak spíš dokládala setrvačnost systému než skutečnou oblibu u zákazníků, kteří si vybírali jen z toho, co bylo v regálu.
Konec vlády jedné odrůdy
Zlom přišel s odrůdami jako Honeycrisp a Gala, které nabídly výraznější chuť. Pěstitel a historik jablek Lee Calhoun to v roce 2005 pro deník Washington Post shrnul tak, že pěstitelé to se šlechtěním přehnali a skončili u jablek, která lidé nechtěli jíst. Farmář Doyle Fleming to podle listu New York Times popsal podobně: léta se spotřebitelům cpalo červené jablko se stále tlustší slupkou, někdy kašovité, jindy povedené, ale v zásadě vyšlechtěné pro barvu a velikost, ne pro chuť.
Podíl Red Delicious na americkém trhu od devadesátých let klesl o 40 procent a většina sklizně dnes míří na export. Jen v roce 2001 dosáhly ztráty amerického jablkářského průmyslu 700 milionů dolarů, v roce 2018 pak produkce meziročně klesla o 10,7 procenta. Jakmile zmizela bariéra nedostatku alternativ, lahodné jablko prohrálo s jablky, která byla opravdu lahodná.
Darwin, nebo Mendel?
V populárních vyprávěních o šlechtění odrůd se někdy mihne jméno Charlese Darwina, protože se pojí s evolucí a přírodním výběrem. Jenže cílené křížení rostlin a přenos vlastností na potomky přesněji popsal Gregor Mendel se svými pokusy na hrachu o pár desetiletí později. Je to drobná, ale poučná ukázka toho, jak snadno se ve vyprávění o vědě spojí dvě jména jen proto, že obě nějak souvisí s dědičností.