George Antheil – Chci vědět.cz

George Antheil (8. července 1900, Trenton, New Jersey – 12. února 1959, New York) byl americký avantgardní skladatel, pianista, filmový skladatel, autor a vynálezce. Vyrůstal v rodině německých přistěhovalců, kde jeho otec provozoval obchod s obuví, a na klavír začal hrát už v šesti letech. Proslul jako bouřlivák pařížské umělecké scény dvacátých let, a ačkoli nedokončil střední školu, zanechal stopu v hudbě i technologii: patent č. 2 292 387, který roku 1941 spoluvynalezl spolu s herečkou Hedy Lamarr, se stal základem moderní technologie bezdrátové komunikace s frekvenčním přeskakováním.

Základní údaje

Narození: 8. 7. 1900
Místo narození: Trenton
Úmrtí: 12. 2. 1959
Místo úmrtí: New York
Země: Spojené státy americké
Povolání: hudební skladatel; klavírista; skladatel filmové hudby; vynálezce
Obor: hudební skladatel; filmová hudba
Vzdělání: Trenton Central High School
Ocenění: Guggenheimovo stipendium; Pionýrská cena Electronic Frontier Foundation; Národní síň slávy vynálezců

Původ a vzdělání

George Antheil se narodil jako Georg Carl Johann Antheil do rodiny německých přistěhovalců v Trentonu ve státě New Jersey, kde jeho otec vlastnil obchod s obuví. Klavír začal studovat v šesti letech a brzy dával najevo výjimečné hudební nadání. V roce 1916 začal za vzděláním dojíždět do Philadelphie ke Constantinu von Sternbergovi, žáku Franze Liszta. Zimu roku 1918 Antheil strávil bez dokončení závěrečného ročníku střední školy Trenton Central High School.

V roce 1917 nastoupil do amerického letectva, kde sloužil dva roky. Po návratu v roce 1919 přešel do New Yorku, kde studoval u skladatele Ernesta Blocha. Finanční zázemí pro jeho umělecký start zajistila na přibližně dvě desetiletí Mary Louise Curtis Bok, pozdější zakladatelka Curtis Institute of Music v Philadelphii.

Pařížská léta a avantgardní okruh

V Paříži si Antheil pronajal byt přímo nad slavným knihkupectvím Shakespeare and Company Sylvie Beachové, jež se stalo střediskem pařížské avantgardy. Beachová ho označila za svého prvního amerického zákazníka. Antheilův umělecký okruh tvořili Joyce, Pound, Yeats, Satie a Picasso, kteří v něm viděli hudebního mluvčího svých modernistických myšlenek.

Symbolem jeho pařížského období se stalo dílo Ballet Mécanique, jehož newyorská premiéra se konala 10. dubna 1927 v Carnegie Hall ve zkrácené verzi. Při téže příležitosti Antheil zorganizoval souběžnou premiéru své skladby A Jazz Symphony, k níž angažoval afroamerický orchestr.

Hudební kariéra a literární činnost

Antheil obdržel dvě Guggenheimova stipendia, v letech 1932 a 1933, díky nimž mohl dokončit svou druhou operu Helen Retires. Ta měla premiéru v New Yorku 28. února 1934. Vedle vážné hudby se věnoval také kompozici filmové hudby.

V roce 1945 vydal autobiografii Bad Boy of Music. Kromě ní psal pro časopis Esquire sloupky věnované endokrinologii ve vztahu ke kriminálnímu chování, a to i přesto, že středoškolské vzdělání nikdy nedokončil. Publikoval rovněž knihy o kriminologii a válečných prognózách a vedl rubriku milostných rad.

Vynálezecká činnost a patent na frekvenční přeskakování

V roce 1941 Antheil společně s herečkou Hedy Lamarr vyvinul rádiový naváděcí systém pro torpéda Spojenců. Systém využíval kód uložený na děrné papírové pásce k synchronizaci náhodných změn frekvence mezi vysílačem a přijímačem, čímž bylo rušení signálu krajně obtížné. Inspiraci přitom Antheil čerpal z mechaniky klavíru s automatickým přehráváním: systém přeskakoval mezi 88 frekvencemi, tedy přesně tolika, kolik kláves má standardní klavír.

Patent č. 2 292 387 byl po zbytek druhé světové války označen jako přísně tajný a americké námořnictvo ho do praxe nezavedlo až v šedesátých letech. V roce 2014 byli oba vynálezci posmrtně uvedeni do Národní síně slávy vynálezců.

Odkaz a archivní dědictví

Rozsáhlé sbírky Antheilových děl a osobních dokumentů jsou uloženy v hudebním oddělení New York Public Library for the Performing Arts, dále na Princetonské univerzitě, Kolumbijské univerzitě, UCLA a Stanfordově univerzitě. Antheil tak zůstává studovanou postavou na průsečíku hudební avantgardy, literárního světa a technologického vývoje dvacátého století.

Zajímavosti

Antheil přispíval do časopisu Esquire sloupky o endokrinologii, tedy o vztahu žláz s vnitřní sekrecí ke kriminálnímu chování. Psal je jako odborník, ačkoli nikdy nedokončil ani střední školu. (stephaniemcpeakpetersen.substack.com)
Patent č. 2 292 387 na frekvenční přeskakování, který Antheil spoluvynalezl s Hedy Lamarr, byl po zbytek druhé světové války označen za přísně tajný. Americké námořnictvo ho do praxe zavedlo až v šedesátých letech. (robertgreenbergmusic.com)
Sylvia Beachová, majitelka proslulého pařížského knihkupectví Shakespeare and Company, označila George Antheila za svého prvního amerického zákazníka. Antheil spolu se svou manželkou Boski bydlel přímo v bytě nad tímto obchodem. (princetonmagazine.com)
Newyorská premiéra Ballet Mécanique proběhla 10. dubna 1927 v Carnegie Hall ve zkrácené verzi. Při téže příležitosti Antheil zorganizoval souběžnou premiéru skladby A Jazz Symphony, k níž angažoval afroamerický orchestr. (walkerhomeschoolblog.wordpress.com)
Antheilův vynález frekvenčního přeskakování vycházel z mechanické logiky papírové role hracího klavíru. Systém střídal 88 frekvencí, tedy přesně tolik, kolik kláves má standardní klavír, aby bylo naváděcí rádiové spojení torpéda obtížně rušitelné. (ethw.org)

Zdroje údajů

Kde se o něm píše

Hedy Lamarr: herečka, jejíž nápad dnes drží spojení mobilů 31. 10. 2026

Údaje aktualizovány: 2026-10-31